Instantní láska

Sedím v kavárně, čtu knihu a ke kávě pojídám zákusek. Host vedle u stolu si objednal pizzu č. 4. Obsluha se šla podívat do mrazáku, zda ji mají a měli. V igelitu, bezduchou zamraženou placku odnáší rozpéci. V tom mě napadlo přirovnání k nevěstinci, k bordelu, kam si člověk zajde, aby naplnil svou potřebu a odešel, zase do reality. Někdo má hlad, někdo chce "lásku". Nemají čas se zastavit a najíst se čerstvého s Láskou připraveného jídla.....

Pohádka nejen pro Aničku

Dveře od bytového domu nebyli zavřené a tak vejít dovnitř nebyl problém. Ve kterém patře, ale bydlí? A tak se pěšky po schodech vydávám hledat její byt. Rodina Hluchých, Petr Konečný, Ing. Horáková Magda, co patro, to tři byty, netrvalo to ani dvě patra a stanul jsem u jejich bytu. Zvonek cinknul a po pár vteřinách stála ve dveřích a hned mě pozvala dál. Krásná mladá žena, ale unavená, smutná, bezradná a zmatená jako laň co přišla o svou matku střelou od myslivce.

Sedíme u stolu a Petra mi začíná vyprávět svůj život. U druhé věty zavírá oči, z kterých jí začínají vytékat slzy. V ten samý okamžik do místnosti vběhla malá roztomilá holčička a zarazila se. Vidí cizího pána sedět za stolem a maminku jak brečí. Mámí co se děje, táže se princezna. To nic, to mě spadlo asi smítko do oka. Malá princezna se podívá na mě a zeptá se maminky "kdo to je?" Vstanu, přistoupí k malé princezně, pokleknu, abych byl ve stejné úrovni jako ona a představím se "dobrý den slečno, jmenuji se Pavel Koukal a přišel jsem navštívit tvojí maminku". Usměji se a podávám ruku, kterou přijímá a povídá dětským hlasem "dobrý den jmenuji se Anna Roztomilá". Jestli chceš, můžeš mi tykat, jsem Pavel. Tak jo, to bude lepší, usměje se na mě také. A co tu děláš, proč jsi přišel? Přišel jsem, protože jsem jel okolo a chtěl maminku pozdravit a zeptat se, jak se má. Zalhal jsem, nebudu ji přeci vyprávět, že maminka mě pozvala, protože se chce popovídat o životě. Nechtěl jsem malou rozesmutnět a také ji vytvořit mnoho otázek, které by v této situaci nepomohli.

Anička se podívala na maminku a povídá "maminko proč jsi smutná?" Nečeká na odpověď, otočí se na mě " ty jsi maminky kamarád? Víš, maminka je už dlouho smutná a večer brečí. Myslí si, že já to nevidím, ale já to vidím. Usměji se na malou a povídám ji. Ano, maminka je smutná a bolí ji srdíčko. Víš, kde má maminka srdíčko? Anička přiskočí k mamince a položí ji dlaň na místo kde má srdíčko. Tady přece, to ví každý, hrdě hlásí. Ano, máš pravdu a teď si poslechni maminky srdíčko, jak tepe. Přikládá mamince hlavu na hruď a tiše naslouchá. Slyším, slyším ho, vesele hlásí. Maminka nás stále tiše pozoruje a začíná se usmívat. Chtěla bys mamince pomoci, aby ji srdíčko nebolelo? Anoooo, chci, okamžitě Anička volá ke mně. Tak pojď ke mně a pozorně poslouchej, prozradím ti jedno velké tajné kouzlo, které uzdraví srdíčko tvé maminky a nejen srdíčko a nejen tvou maminku, ale každého kdo bude chtít. Anička na mě kouká a hltá každé mé slovo. Chce mamince pomoci. 

Tak jdeme na to, usměji se a začnu povídat. Pokud budeš chtít někomu pomoci, budeš mu posílat energii, já jí říkám Láska. Energii, co to je? Vykulila na mě oči. Představ si, jako bys měla v ruce hadici a z ní ti stříkala voda a ta voda je energie a ty jak máš v ruce hadici, tak dokážeš vodou stříkat přesně tam, kam chceš a také dokážeš vodu zapnout a vypnout. Aha, tak to chápu, pokračuj. Nervózně se na mě podívala a pak se zarazila a hned se ptala "a kde tu energii, tu vodu budu brát, to budu stále tahat za sebou hadici? To jsem se zase já usmál, protože měla pravdu a představa, jak taháme za sebou každý hadici je humorná. Máš zajímavé otázky a jsem rád, že se ptáš. Hadice byla pro představu, hadici v životě potřebovat nebudeš, hadici si můžeš představit jako bílé světlo, které k tobě posílá Bůh. Znáš Boha? Raději se hned zeptán. Ano, maminka mi o něm často vypráví. To jsem rád, že se maminka s tebou o Bohu baví. Víš, Bůh je skvělý, Bůh nás všechny miluje, má nás rád, a když ho požádáme o energii o Lásku jak jí říkám já, tak nám jí dá. A představ si, dá nám ji vždy a úplně zdarma. Dokonce za to nic nechce. Doopravdy za to nic nechce? Otázala se Anička. Ano, nic za ní nechce on jí má nekonečné množství, on je Láska, a když někoho miluješ, tak chceš, aby ten druhý byl šťastný a pokud tě o něco požádá a ty toho máš hodně, tak mu to ráda a s láskou dáš. Aha, tak to pak jo, takže Bůh má hodně Lásky a miluje mě. Jak víš, že mě miluje? Bůh je jako tvá maminka, ta tě přivedla sem na svět a vždy tě bude milovat, ať uděláš v životě sebevětší hloupost. A Bůh je jako naši rodiče, Bůh je rodič všeho na zemi a nejen na zemi. Proto Bůh miluje každého a je mu jedno, zda je hodný či ne, zda je malý, velký, tlustý, zdravý či nemocný. Bůh miluje všechny stejně, Bůh miluje tou největší Láskou, kterou znáš a tu Lásku, kterou znáš ještě vynásob milionkrát a bude to ještě málo. Jmenuje se to Bezpodmínečná Láska, Láska bez podmínek. Láska bez podmínek? Zase se Anička zeptala. Ano, bez podmínek. Asi víš, co jsou podmínky, podmínky jsou "když" Když? Vykulila na mě oči a já povídal dál. Když, je takové slovíčko, které vytváří podmínku - když mně dáš lízátko, budu tě mít rád, když mně koupíš autíčko, budu tě mít rád anebo opak, když mně nekoupíš autíčko či mi nedáš lízátko, nebudu tě mít rád. Anebo něco podobného: mám tě rád, protože jsi hezká, mám tě ráda, protože mě miluješ. To jsou ty podmínky, které určují kdy a za jakých podmínek mám či nemám něco a někoho rád. Aha, už to chápu, takže Bůh miluje i bez těch podmínek. Ano správně, přikývl jsem Aničce. 

Vrátíme se tedy k Lásce, kterou ti posílá Bůh, když si o ni řekneš. Takže jsi požádala Boha o Lásku. Žádat se dá jednoduše, stačí pomyslet anebo si v duchu o tu Lásku požádat. Každý má svůj postup a sám si najde ten nejvhodnější. Teď uděláme to, že ho poprosíme. Představ si že mluvíš k Bohu a řekni mu. Pane Bože, mohu poprosit, požádat o Tvou Lásku? Uvidíš, jak ti Bůh odpoví, že ano a hned ti ji dá. Dá ti jí tolik, kolik jenom budeš chtít, sama víš, že jí má nekonečné množství. Možná, ze začátku nic neuvidíš a ani neuslyšíš, jak s tebou Bůh mluví, ale neboj, za krátkou dobu uslyšíš první náznaky slovíček, pak ze slovíček útržky vět a po čase si budete s Bohem bavit. Takže Bůh ti teď dal Lásku, představ si, jak Láska k tobě z nebes teče, já ji vidím jako bílé světlo, není oslňující, ale je jasné. Toto světlo klesá na mou hlavu a ramena. Stejně jako u tebe. Představuj si ji, představ si světlo jak ti svítí na hlavu, projasňuje vlásky a svítí, až na ramena. Zde proniká do tvého těla a ty ho přijímáš, představuj si, jak ti světlo naplňuje celé tělo. Jsi jako láhev, které světlo naplňuje. Jsi plná světla, jsi plná Lásky. Čisté a bezpodmínečné Lásky. A teď jdeme na to kouzlo, o kterém jsem ti vyprávěl. Tiše na mě kouká a hltá každá slovo. Vnímám jak je natěšená, šťastná. Maminka nás mlčky pozoruje a je šťastná, protože zapomněla na smutek, který jí delší dobu vyplňuje. A teď milá Aničko, začneme kouzlit, vážně se zadívám na mladou princeznu a ona zvážní. Teď si představ, že máš v ruce hadici s vodou a tu lásku, energii, která do tebe od Boha stále přitéká, můžeš začít stříkat na maminku. Představ si, že z dlaní ti stříká voda, představuj si stejné světlo, jako do tebe přitéká. Ty máš tu možnost mamince poslat energii, Lásku. Anička se postavila, lehce před sebe natáhla ruce a se soustředěním začala na maminku stříkat proud Lásky. Vidíš něco Aničko? Vidím, já jí vidím. Mamíííí, já na tebe stříkám Lásku. Maminka je celá mokrá, je zlatá a svítí. Maminka se směje, je šťastná, Anička také. Anička se rozeběhne za maminkou a obě se obejmou. Maminko, já tě miluji, i když jsi teď celá mokrá od Lásky. Ale neboj, je to od Boha, jsi krásná a celá záříš. 

Po chvilce Anička pustila maminku a s úsměvem přišla ke mně a povídá. Ono to funguje, podívej se, jak se maminka směje a před chvilkou brečela. Aničko, to jsem rád, od teď můžeš kdykoliv komukoliv posílat Lásku. Jenom bych ti ještě řekl pár věcí, které je dobré vědět. A co ještě mám vědět Petře? No když o něco požádáš a je ti dáno, co uděláš? Poděkuji? Ano Aničko, je dobré poděkovat. Někdy se může stát, že zapomeneš i já často zapomínám poděkovat za Lásku, kterou dostávám a tak, kdykoliv si na to vzpomenu, tak poděkuji. Můžeš kdykoliv a kdekoliv. Panééé Bože, volala na celou místnost Anička. Pane Bože já ti moc a moc děkuji za tvou Lásku, kterou jsem mohla dát mamince. Podívej se, jak se teď směje. Haleká Anička na celý pokoj a mi se všichni smějeme. Aničko, můžeš děkovat i potichu, v duchu. A on to Bůh uslyší? Ano, Bůh slyší všechno, úplně všechno i to co si myslíš. Odpovídám princezně. Ajaj zalekla se. On fakt slyší všechno a umí číst myšlenky? Ano Aničko, Bůh ví o nás vše. A i přesto, že ví o nás vše tak nás miluje. To je ta bezpodmínečná Láska. On miluje i lidi co se nechovají hezky, miluje úplně stejně opilého pána co včera večer, když jste šli z nákupu a on obtěžoval maminku, tak stejně i tvého tatínka. 

Takže první pravidlo je "požádat/poprosit".

Druhé pravidlo je "poděkovat"

Třetí pravidlo je hodně důležité. Ono je třetí pravidlo? Ano, pravidel je více, ale neboj, nejsou to pravidla, která když nesplníš, tak bude následovat trest či to fungovat nebude. Jsou to vlastně informace, které by jsi měla vědět a časem se ti stanou automatické, nebudeš o nich přemýšlet a budeš je vykonávat jako samozřejmou věc. 

Tak tedy to třetí pravidlo je dost důležité. Zní "nedávej energii tomu, kdo ji nechce či odmítá", každý má právo energii přijmou dobrovolně. Je třeba vždy v životě respektovat právo rozhodnutí druhého, i kdyby ho to mělo třeba stát život. Anička znejistěla a zeptala se, jako když uvidím nemocného člověka, já bych věděla, že mu může energie pomoci a uzdravit ho, tak mu ji nesmím poslat? Ano, pokud on nebude chtít, tak ne. Zapomněl jsem ti říci, že se ptáš jeho duše ona je totiž moudřejší než tělo. Anička teď vykulila na mě oči a řekla "duše?". Ano duše. V každém z nás i v tobě je duše. Za chvilku ti o ni něco řeknu, ale až za chvilku. Takže než milá Aničko, začneš někomu posílat energii, nejdříve se zeptej jeho duše, zda chce poslat energii, Lásku od Boha. Teprve, když ti duše odpoví, že ano, můžeš posílat Lásku. Je to stejné, jako třeba s jídlem. Jsi v restauraci a číšník ti přinese špenát a začne ti ho nutit, protože je přeci zdravý a tobě pomůže. Také by se ti to nelíbilo a přitom to číšník myslel dobře. Aha, ale co když ten člověk umře, když bych mu mohla poslat Lásku a on nebude chtít. Ano, je to smutné a může ti to dlouho trápit, ale ty za to nemůžeš, je to jeho právo a on se tak rozhodl. Netrap se s tím, i když člověk zemře, tak vlastně nezemře úplně, ale pouze odloží své tělo a duše se zase vrátí na zem v jiném těle. Je to úplně stejné jako třeba s autem. Představ si. Auto je tělo a duše je řidič. Auto bez řidiče nemůže jezdit, ať se snaží sebevíc. To je humorné, směje se Anička. Aničko, představ si, že jsi teď řidič a máš nové auto. Než ses naučila jezdit, jezdila jsi nejdříve na tříkolce, na kole a teď sedíš v autě. Stejně je to v životě, učíš se chodit, jezdíš na tříkolce a tak dál. Stejné je to s duší, která se učí žít zde na Zemi. Prožíváš zde mnoho životů, z kterých se učíš. Jedenou jsi švadlena, podruhé princezna, lupič v lese, prodavač, ale i třeba vrah anebo tě někdo zavraždil. Všechny tyto životy tě učí. Není žádný špatný život, možná si myslíš, že život loupežníka, vraha nebo oběti byl špatný, ve tvých očích to tak vypadá, ale tento život jsi musela prožít, abys dnes věděla, že to nebylo dobré. Teď víš, že loupit, zabíjet není dobré a víš, že to již nechceš a nebudeš dělat. To je ta krása zde na Zemi, že zde můžeme hrát tisíce divadelních představení a vše prožít na vlastní kůži. Proto na světě nic není špatného, to jenom mi vidíme věci z jiného úhlu, než to doopravdy je. Co se nám děje, děje se proto, že to tak má být, je to pro naše dobro a také proto, že si to naše duše, než vstoupila do našeho těla vybrala. Duše, než vstoupí do těla, tak si vybere, co chce prožít, ví co bude, ale neví, co bude cítit. To cítění, pocity, emoce nálada, to dělá duši silnou a moudrou. To jsou ty zkušenosti, které nás posilují. Anička mi skočila do řeči a ptala se. A co se stane, až budou duše všechno znát a vše prožije? Až duše všechno pozná, vše bude vědět dojde k uvědomění si, že na světě, v životě jde o jedno a to o Lásku. Z Lásky jsme se zrodili, z Lásky jsme dostali od Boha volnost, protože Bůh věděl, že až si tu Lásku uvědomíme, tak ji přijmeme a splyneme v jednotu Lásky a kruh se uzavře. Anička se na mě kouká a usmívá se, mamina kouká na nás a po tvářích ji tečou slzy. Anička se otočí na maminku a vykřikne. Mamííí ty zase brečíš, ono to nefunguje, vyčítavě se Anička na mě podívá. Já se usměji, maminka zavolá něžně na Aničku a povídá. Má milovaná, já nebrečím, protože mě něco bolí, protože Láska nefunguje, ba naopak, já brečím samým štěstím a Láskou, protože mi srdíčko zpívá a jsem šťastná.

Jsme jako Bárt

Máme doma, no spíše u domu a občas i v domě kocoura, jmenuje s Bárt. Před lety, nám odešla, ano přímo, odešla do lesa naše kočka Bára a již se nevrátila. Říká se, že kočky neumírají doma, ale "vytratí" se, aby umřely a jejich tělo nehnilo u domu. Přál jsem si opět kočku u domu a jednoho dne se tak stalo. Děti přinesly domů kotě.

Bárt je kocour, co stále mňouká, když má hlad, když chce domů, když je v domě, když chce hladit, když jí a má plnou tlamu :-) A také se plete pod nohy, jdu po schodech a on si stoupne pod nohu, těsně než došlápnu na schod. No, nezabili byste ho? :-) A nebo máte plné ruce nákupu a on se otírá o nohy. Jsou to někdy nepříjemné chvíle, ale ALE ALE... Můj životní názor je ten, že nic špatného se neděje, jenom to v danou chvíli špatně vidíme a tím pádem i chápeme. A tak se od Bárta učím. Představte si, že jste Bárt a nebo vaše domácí zvířátko (děti, manžel/ka) a já (Vy) Bůh :-) A hned to vypadá jinak a zapadá to do sebe lépe. Vy se chcete otřít o nohu, protože vítáte svého pána, kterého milujete. Ale on vás nakopl. PROČ MĚ, ZROVNA MĚ NAKOPL!!!? Z pohledu kočky jsem ji nakopl, šlápl na ní či odehnal. Ale já na ni šlápl nedopatřením, odehnal proto, že ji hrozilo nebezpečí. A nebo dávám do misky granule, vy se hned hrnete a granule se rozsypou. Kdyby jste počkali, byla by miska plná, teď je jí jenom půl a zbytek rozházen po okolí a musíte pracně granule hledat.

To samé se žábou na silnici. Zastavíte autem u ní, vezměte jí do ruky a políbíte. Pokud se z ní stane krásná princezna či princ, máte vyhráno. Pokud zůstane stále žábou a vy máte hořko na jazyku z francouzského polibku, tak žábu odnesete vedle vozovky, aby se jí nic nestalo a odložíte. Co se vlastně dělo v hlavě žáby? Žába se bála, přišel přeci velký predátor, co mě chtěl sežrat, já musela bojovat a nakonec se z toho dostal :-) A takto někdy vidíme pomoc Boha, Andělů, ale i přátel a cizích lidí, kteří to s námi myslí dobře.

Jsme Bárt, co ho Bůh bezdůvodně nakopne...... 

Sen: Německo, konec války...

Asi před rokem (2018) se mi zdál sen, nebyl to obyčejný sen, ale takový, jakým říkám, že jsou intenzivní. Tento sen byl na tři díly, bylo zajímavé, že díly byly na přeskáčku, ale při posledním snu jsem pochopil, proč byly přeházené.

1. díl - Běžím lesní pěšinou, někdo mě honí. Cestu znám, je to kousek od naší obce, na konci cesty je silnice. Běžím, na konci cesty není zatáčka vpravo, podél asfaltové silnice jako v reálu, ale vybetonované asi 2 metry široké koryto podél silnice a cca 2 metry hluboké. Je plné odpadků a já se snažím koryto přeskočit, nepřeskočím a spadnu do odpadků (kusy krabic a plastů), napadá mě, že se zde schovám. Sen pokračuje 3. dílem. 

3.díl (byl jako druhý po prvním díle) - Zajali mě vojáci, nejspíš to byli rusové, byla 2. světová válka. Přivázali mě na kovovou postel, hlavou dolů a roztáhli ruce. Matrace byla kovová, takové to odpružené pletivo v rámu (dříve běžné). Mám přes obličej plynovou masku, do které mi pouští plyn. Dusím se, ale těsně, než omdlím, přeruší přívod plynu a nechají mě, abych se vzpamatoval. Takto to stále opakují, vidím od plynové masky kohout a jak s ním ovládají přívod plynu. Dusím se jedovatým plynem. Vidím, jak zarývám prsty do drátěnky, jak křečovitě svírám prsty, jak se mi lámou nehty, obracím se na druhou stranu. Řvu bolestí, jak mě plyn leptá a pálí.

2. díl (poslední) Mám na sobě oblek, stojím ve studiu a mluvím do mikrofonu, vše je přímý přenos do rozhlasu. Mluvím důsledně a fanaticky. Mluvím k lidu, k Německému lidu, aby se nevzdal a bojoval, že vítězství je na dosah. Mluvím fanaticky, ale v hlavě vím, že je konec, že válku jsme prohráli. Rusové jsou ve městě, město je dobyto. "střih snu" Jsem zajat i s rodinou, chystám se zabít (zastřelit) děti!!! V tom se probudím. Proto to přeházení dílů, abych se hned neprobudil.

Druhý den pátrám, kdo byl ten muž, proč plyn, mučení a zabití dětí. Muž byl Paul Joseph Goebbels, ano "TEN" Goebbels, co stál po boku Hitlera. Na Wikipedii se mimo jiné píše, že s manželkou uspali a otrávili šest dětí .....

Stěny v plynových komorách jsou poškrábané od toho, jak se lidi dusili a v agónii strachu a bolesti umírali.

Lásku jim, odpuštění všem...

Odpouštím všem, hlavně těm, co dali příkaz hodit plechovku s kyanidem, těm co to vymysleli i realizovali. Ať si jejich duše uvědomí, co dělali, poučili se z toho a již to příště nedělali.

Z jiného soud-ku

Dnes budu psát na jiné téma, než předešlé, ale i tak zde bude mnoho společného s tématy minulými.

Na začátku roku 2018 jsem se definitivně rozhodl, že se rozvedu. O rozvodu přemýšlím, už více jak 5 let, tedy po deseti letech manželství. Manželce jsem to už asi třikrát oznámil a vždy nedotáhl do konce. Vždy jsem myslel, že snad to ještě půjde. Tři měsíce to bylo skvělé a po čase se zase vše vrátilo do stejných kolejí. Snažil jsem se manželství zachránit, nabízel společnou návštěvu psychologa, sexuologa, rodinného poradce, léčitele....dle jejího přání a výběru. Odpověď byla vždy stejná "nejsem blázen"! Ale to já nikdy netvrdil, jen vím a to jsem jí říkal, že problém tohoto typu není v jedinci i když to tak vypadá, ale ve všech zúčastněných. V naší rodině jsme to byli my všichni i naši děti. No nic, už se stalo, jak se stalo.

Požádat o rozvod, to zní divně, že jo? Ono to má v životě několik rovin. Jedna je, že začínáte pochybovat, chybu hledáte v druhém, ale i v sobě. V mém případě jsem cítil, že u nás doma chybí Láska a tak jsem jí dával já. Ale dělejte něco, když nemáte odpověď, reakci "pro sebe", protože i já chtěl Lásku dostávat. Jednoho dne, byl konec "nadstandardního dávání" a přešel jsem do "standardního módu". A čím dál více jsem se oddaloval od ženy. Pak nastalo období, kdy jsem se "uklízel" z její přítomnosti, třeba do pracovny k PC. Takto vegetuji už nějaký ten rok.

Další fáze je rozhodnutí "TO UDĚLAT". Jednoho vyostřeného dne (nikdy se nehádáme a nepereme) jsem si uvědomil, že už je konec a oznámil jí to. Poznala to hned, že už nebudou tři měsíce zkušební lhůta, ale že je to konec. Manželka už to ví, teď okolí - děti, rodiče, sourozenci a ti další. Těm "dalším" se to jenom suše oznámí, je to náš problém a do toho jim nic není a ani náš rozvod to nijak neovlivní. Ale co děti a rodiče, tam je to horší. Máme dva kluky, 15 a 10 let. Ten starší už věděl delší dobu, že to mezi námi skřípe a že se chci rozvést. Tomu mladšímu to bylo třeba opatrně oznámit. Tento problém jsem řešil i se starším synem a rád si vyslechl jeho názor, jak to říci mladšímu synovi. Naštěstí tento krok zvládla žena. Takže děti jsou informovány. Ale co bylo pro mě velice těžké, bylo říct to tchyni. Tchyni mám velice rád a vážím si jí. V té době byla po operaci a nebylo jí dobře, během oběda jsem jí to oznámil a ona to pochopila (přijala). Cítila už nějakou dobu, že nás vztah hodně skřípe. Co mi řekla, mě hodně šokovalo (nebudu zde psát, co mi řekla, ale bylo to milé). Takže zbýval tchán, tomu to neřeknu, možná to tuší, ale také nechám nějakou aktivitu ženě :-) Sourozencům jsem to řekl a přijali to bez komentářů. Nejhorší v celé události bylo, ne rozhodnout se, protože na toto téma myslím dlouho, rozhodnutí byla spíše úleva, pád kamene ze srdce. Nejhorší bylo, oznámit to tchyni, které jsem tím nechtěl ublížit.

Samotný rozvod u soudu probíhal v pohodě. Sice soudkyně měla zdržení, byla zmatená, žena neměla advokáta a trochu na začátku zvýšila rozruch, ale nakonec to dopadlo doufám, pro všechny strany dobře. Před termínem stání jsem se modlil a prosil Boha, Anděly.... o pomoc. Přál jsem si, ať to dopadne dobře pro všechny strany. Protože nejsme u soudu, kde se soudíme o hmotný majetek, ale o děti, naše děti. Proto jsem si přál, ať to dobře dopadne pro děti, protože o nás rodiče se tolik nejedná a jak se (já) domnívám, tak většina soudů o děti je o sobectví jedné ze stran.

Na návrh mého právníka, nakonec soudkyně i žena přijali návrh na svěření dětí do společné péče. Do vypořádání majetku (další stání) budeme žít jako dříve v jednom domě.

Děkuji všem a všemu za to, jak to dopadlo :-)

Proč se nám dějí "špatné" věci?

Co je špatná a co je dobrá "věc", která se nám stane během životů? Ta dobrá "věc" je náhoda, šťastná náhoda, za kterou jsme rádi a radujeme se z ní. Takto to vidí mnoho z nás. 
Když se stane špatná "věc", říkáváme "pane Bože, proč se to zrovna stalo mě?".

Náhoda není, jsou jenom stavy, které se stát mají, jsou tu:

- abychom se z toho ponaučili 

- aby nám pomohly.

PONAUČENÍ může být třeba i z malého odření auta na namrzlé vozovce. Na začátku budete nadávat sobě, že máte odřený lak. Ale ještě si neuvědomíte, že zde již máte "další" zkušenost, která vám příště řekne "jeď do té zatáčky pomalu!" Pokud byste ji neměli, následky by byly možná horší, než jenom poškrábaný lak.

POMOC - Andělé a jiné bytosti nám pomáhají. Jejich pomoc někdy vidíme, jako by to pomoc ani nebyla a i tak danou situaci hodnotíme. Třeba zabouchnuté klíče v autě. "Tak a teď už tu schůzku doopravdy nestihnu! Proč zrovna mně se to  muselo stát, když pospíchám?" Andělé možná věděli, že na cestě by vás čekala vážná nehoda a tak vám zabránili v cestě.

Naše pohledy na danou "věc" jsou krátkozraké a pouze jednostranné. Vidíme danou věc pouze teď. Kdybychom se, ale mohli na danou věc podívat i z jiného úhlu a času, hned bychom ji pochopili. 

Proto nesuďte "věci", ale berte je jako dar.

Krásný příběh na toto téma je o dvou Andělech, co chodí po Zemi. Starší ukazuje Svět mladšímu a nezkušenému. Na konci tohoto příběhu, který rád vyprávím, se vždy pozastavím, abych nezačal brečet. Až budete se mnou, zeptejte se na tento příběh anebo si ho vyhledejte na netu, je tam asi tisíckrát :-)

Začátek nového

Mám kamarádku, náš vztah začal jako milenecký a po čase jsou z nás kamarádi. Je to ta samá žena, o které jsem se ve svém blogu již nejméně dvakrát zmínil. Kamarádka se rozešla s přítelem, předtím "3cm bulka" v děloze a do toho "přechod". Ideální kombinace - hormonální nerovnováha rozhozená navíc chemickými hormony, rozchod… Takže chodící "plačka" :-)
Pomalinku ji učím, aby se milovala a přijala, taková jaká je. "Bulka" informovala o tom, že život, který žije, není "dobrý" a že by tělo/duše chtělo velkou změnu. Jinak se stane "neštěstí".

Před týdnem volám Janě, aby ji "prolustrovala" z pohledu numerologie. A na co přišla? Konstelace planet, (nevím kterých) je jí hodně nakloněna a je na začátku přeměny. Když jsem jí to sdělil, byla trochu v šoku a její reakce byla pochopitelná - "já nic takového nechci, nechci změnu!". Mnoho lidí se bojí změny a raději se "utopí" ve "srabu" než by udělali krok do neznáma. Ale neměla na výběr, oznámil jsem jí, že má "smůlu" :-), že cesty zpět již není :-) V neděli ještě jednou společně voláme  Janě a ta opět potvrdila svá slova a více to rozebrala. Kamarádka to již přijala a "smířila" se s tím.

Večer spolu ležíme v posteli (byli jsme v divadle) a já jí posílám Lásku, Boží Lásku. A v tom se probudím, mám strach, ale nebojím se. Vnímám, jak něco chce kamarádce "ublížit". Pochopil jsem, že si jí "TO" chce vzít "zpět", nechce, aby se změnila. Otočím se k ní zády, abych ji chránil, povídám "TOMU", že ji nedám a budu jí chránit. "Naplňuji" pokoj Láskou, posílám sobě, jí, ale i "TOMU" Lásku a prosím Boha o pomoc. Nebojím se, ochraňuji. Vím, že jsem silný, ona je slabá a potřebuje ochraňovat.
Uvědomil jsem si, že duše, která "přežívá" je pro tu "druhou stranu" ideální a "neškodná", zatímco duše, která se mění, rozvíjí se, probouzí, je "nebezpečná" a proto, dokud má málo energie bránit se, jí "TO" snaží stáhnout zpět.

Nebojme se a postavte se proti "TOMU", řekněte NE a pošlete na "TO" Lásku. Láska je mocná, Láska je čistá.

Teď, právě teď, jsem dostal další důkaz ….

Teď, právě teď, jsem dostal další důkaz Boží Lásky, a že to vše „funguje“. Přišel za mnou starší syn, a že by chtěl, jako každý večer, podrbat záda. Drbám psy i děti, všichni to mají rádi :-) Nejdříve ho lehce hladím či spíše šimrám po zádech a pozoruji, jak se mu staví chloupky. Poté přiložím dlaně na záda a prosím Boha o jeho energii a Lásku pro Jiříčka. Po chvilce se ptám syna, zda něco cítí a on, že horko z dlaní. Povídám mu, že je to od Boha pro něho a on, zda bych místo horka uměl i chlad. Napadlo mě požádat Boha o „ukončení/ pozastavení“ a tak řeknu „konec“ nebo „off“, už si to nepamatuji a Jiříček okamžitě hlásí, že cítí chlad. Poté řeknu „zapnout“ a on okamžitě hlásí, že cítí teplo. Bylo to rychlejší, než to vyslovit, stačila myšlenka a hned se to „zapnulo“ na plný výkon.

Dnes jsem dostal krásné dva důkazy. První, o kterém už vím delší dobu je ten, že mohu posílat Božskou energii – Lásku. Tento dar jsem měl již před mnoha léty a přišel o něho, viz blog „Jak to začalo“.  Schopnost se mi navrátila nedávno, je tomu rok, dva. Nedávno jsem pomohl kamarádce se zbavit „3cm bulky“ v děloze, pomáhám příteli s prostatou, který hned druhý den hlásil zlepšení (možná to byl placebo efekt, čas ukáže) a pár dalších….

Druhý důkaz je síla myšlenky – prosím o energii/Lásku a hned jí mám a dávám. Prosím o ukončení/pozastavení a energie přestane „téct“. Druhý důkaz je mnohem větší, než na první pohled vypadá. Je to důkaz toho, jakou má myšlenka/slovo sílu. Proto pozor na to, co si myslíte, co říkáte a co si přejete. Nemusíte to ani vyslovit nahlas a myšlenka se dá hned do pohybu a koná!!! Proto milujte a přestaňte nenávidět!

S Láskou váš Tonda :-)

Pejskové a jiná zvířátka

Mnoho let pracuji mezi lidmi, chodím k nim domů a při této příležitosti potkávám i jejich domácí mazlíčky. Přiznám se, mám mnoho úchylek, jedna z nich je pohladit, podrbat domácí mazlíčky, hlavně psy.

Dnes jsem byl u jedné starší paní a ta měla také staršího pejska. Pejsek mě přivítal, nechal se pohladit a v klidu vyskočil na gauč a odpočíval. Já mezi tím dělal svou práci, ale dcera té paní na mě i psa koukala a nestačila se divit. Jejich pejsek nemá rád cizí lidi, vrčí anebo se někam schová. U mě se choval jako bych byl členem rodiny.

Jednou, před mnoha a mnoha lety drbu psa a majitelka na mě nechápavě kouká a povídá "on vás nepokousal?". Kdyby mi paní řekla, že pes je agresivní, asi bych se bál, ale já byl přirozený a choval se jako vždy ke zvířatům. S úctou, respektem k jejich území a hlavně nehladil jsem je hned po hlavě, ale nechal se očuchat a podle pohybů zjistil, jaký je to pes a zda chce, abych přišel do jeho teritoria a hladil ho.

Je to hlavně tím, že pes vycítí, jaký kdo je a tak se k němu chová. Psa sladkými řečmi neoblbneš :-)

Haf haf a krásný den vám přeje Tonda :-)

Co se mi (nejen) dnes přihodilo

Občas zajdu na kávu do kavárny u nás ve městě. Kavárna je útulná a i název vypovídá za vše „Pohoda“. Ještě před tím, než jsem usedl ke kávě, mě hlad zavedl přes dvůr do restaurace. Auto bych mohl nechat zaparkované u restaurace a pak dojít do kavárny, ale já to udělal obráceně a auto nechal u kavárny a došel do restaurace. Po dobrém jídle, už sedím u kávy s rozečtenou knihou.

Po čase se ve dveřích objevil známý a jde rovnou ke mně. Povídá, že viděl mé auto a tak ho napadlo, že budu uvnitř a že by mě rád viděl. Usedl a začal vyprávět, jak byl na operaci se srdcem. Věděl jsem to a také se ho ptal, jak se mu daří. Během hovoru řekl, že srdíčko je již po generální opravě, ale že špatně vidí na jedno oko a možná, že bude špatně vidět i na druhé. To slovo „špatně“ je nevýstižné, mělo by být skoro vůbec a pouze „zdeformované“ lomy světla. Povídám mu, že jednomu autorovi mnoha knih a médiu Chico Xavierovi z Brazílie, bylo jeho Andělem sděleno na jeho problém se začínající slepotou jednoho oka toto: „máš dar dvou očí, k životu ti, ale stačí i jedno oko“.  Honzu to zaujalo a tak jsme se bavili dál. Povídám mu, že já sám jsem v invalidním důchodu a že klidně mohu „zalézt“ do kouta a nechat se litovat, anebo se nad to vše povznést a radovat se ze života. Také povídal, že jeho manželka začíná být vážně nemocná na nohy a možná přestane úplně chodit. Hodně jí tíží to, že bude odkázána na pomoc druhého a bude v jejích očích na obtíž. Honza jí řekl, že se o ni postará. A já si uvědomil, že to od něho není soucit, ale dobrovolná povinnost za léta společného manželství. Co povinnost, je to samozřejmost o které se nepochybuje. Dále mě napadlo a také jsem mu to řekl, že ona bude jeho oči a on její nohy.
Velice mě potěšilo, když mi Honzík poděkoval, že pochopil některé věci, které mu změnili „úhel pohledu“ na vznikající problém. Já zase byl šťastný z toho, že jsem mohl pomoci, že se mi plní mé přání pomáhat lidem a roz-šířit dar, který mám.  Je krásné si uvědomit, že nic není náhoda – auto na parkovišti, pocit Honzy mě navštívit v kavárně… Z těchto „náhod“ mám vždy velkou radost a jsem šťastný, protože náhody nejsou a vše je tak, jak má být. Andělé nás totiž vedou, směrují, radí, chrání …..

Děkuji vám Andělé a všechny bytosti, které stojíte při nás. Děkuji vám za vaší důvěru, Lásku a trpělivost. Děkuji, že jste :-)

Po roce zase pár písmenek pro nás

Je tomu už nějaký měsíc či rok, kdy jsem začal a hned ukončil psát blog. Začal jsem ho psát proto, že jsem přišel o mnoho pro mě zajímavých textů, které jsem kdy napsal na Facebook či WhatsApp. FB nemám, zablokovali mi ho, protože jsem nebyl ochoten zaslat doklad, ze kterého je patrné, jak se jmenuji, kdy jsem se narodil a fotografie. WhatsApp mám od doby mého konce FB, ale během aktualizací telefonu jsem neměl aktivovanou automatickou zálohu a o vše přišel.

Psal jsem si hodně s mojí duchovní sestrou, milenkou, andělem a sestrou v jedné osobě, mojí milovanou Petrou. Psali jsme si, co jsem prožil, co mě napadlo a co mi bylo řečeno - od lidí, ale hlavně od duchovních bytostí. To mě nejvíce mrzelo a tak přišel na řadu blog.

Za rok, co jsem naposledy psal se hodně změnilo, hlavně poslední měsíce. Seznámil jsem se blíže s mojí třídní učitelkou Aničkou a jejím manželem Petrem, oba je znám ze základní školy, ale jako učitele. Seznámení bylo "humorné", dozvěděl jsem se, že jsou "divní". Okamžitě jsem zbystřil :-) a přál si se s nimi seznámit. V mém životě, od doby kdy se mi "rozsvítilo v hlavě", se dějí krásné věci a plní přání. A tak za dva dny volá Petr, že má problém a že by rád využil mých služeb. Nepamatoval si na mě ze školy. Hned jsem přijel, problém odstranil a zůstal na kávu. Při kávě jsem jim vše řekl a bylo to krásné, hned jsme si potykali a domluvili se na dalším setkání. Teď se pravidelně scházíme, Anička skvěle vaří. Máme si vždy, co říci.

Jednou Anička jela do vzdáleného města za svojí kamarádkou Janou. Já jel autem do stejného města a tak jsem vzal Aničku s sebou. A tak jsem se seznámil s Janou. Má také dar od Boha jako Anička a hned další cestu do města jsem jel též. Jednou se mnou zůstala Janička v kavárně sama, Anička si šla něco vyřídit. Během rozhovoru se mi Janička "otevřela" a rozhovořila se o svém minulém životě a také o tom, jak se v noci budí, protože útrapy prožívá znova a znova (skoro obden celý život). Najednou jsem dostal potřebu Janu vzít za ruce a rozdělit se s ní o její trápení a moji Lásku. Měla v očích slzy, ale byla šťastná. Po čase mi řekla, že už sny nemá a že jsem ji "odblokoval". Bylo to pro mě krásné a byl jsem za to vděčný, že jsem pomohl druhému.

Zjišťuji, že mám dar komunikace - slovem i písmem. Vloni v březnu (2018) jsem se rozhodl, že se rozvedu. Nebylo to takové hrrr, jak to zní, ale už pět let se snažím zachránit manželství. Třikrát jsem řekl ženě o rozvodu a nikdy to nedotáhl do konce, protože jsem si myslel, že to bude dobré. Nebylo a tak jsem zašel za právníkem a podal žádost o rozvod. Nejtěžší pro mě bylo to oznámit tchýni, kterou mám velice rád a vážím si jí. Poté jsem se rozhodl, že si najdu milenku a pořádně si zaš…. Ano, chyběl mi ten zvířecí sex, kdy si bere jeden druhého a užívá si to. Bez citu a emocí. Za  krátkou dobu se mé přání splnilo a já se seznámil. Během měsíce jsme skončili v posteli a prožili nádherný sex. Najednou jsem v sobě objevil "schopnosti" milostného aktu, kdy žena sténá blahem a prožívá několik orgasmů za sebou. Do té doby jsem to nezažil. A bylo to krásné. Ne proto, že jsem byl pyšný na to jaký jsem borec :-), kdybych měl EGO tak asi ano :-), ale proto, že dokážu udělat ženu šťastnou. S milenkou jsem se ještě párkrát sešel, spíše pomiloval a najednou jsem cítil, že se do mě zamilovala. Cítil jsem, že miluje mojí Lásku, kterou žiji a "vysílám" okolo sebe. Nemilovala mě, tedy ona si to myslela, protože to nevěděla a neznala. Musel jsem "rychle" jednat a rozhodl jsem se s ní rozejít. Nekompromisně, ale slušně jsem se s ní rozešel. Moc jí to bolelo, ale za pár dní to pochopila. Dnes jsme kamarádi, máme se rádi, a když náhodou spím u ní (je z jiného města), tak spolu nic nemáme i když ležíme vedle sebe. Po čase si našla jiného milence a mě z humoru před kamarádkami nazývala "milenec číslo 1" :-) Jednička jako že jsem byl první anebo že jsem jednička v posteli? :-):-):-) A tak jsem ji začal říkat s humorem milenka č. 1 :-) Před měsícem mi během telefonního hovoru (často si voláme) řekla, že v děloze má něco velkého cca 3 cm. Hned jsem jí nabídl, že přijedu a osobně to probereme. Vytáhl jsem jí na místa, kde sto let nebyla :-) a na jedné vyhlídce jsme si sedli na odpočívadlo a bavili se o jejím problému. Věděl jsem hned, že to nic není, že je to pouze varování jejího těla, aby se "zastavila", popřemýšlela nad současným životním stylem a změnila ho. Lidské tělo nám dává mnoho znamení, jedno z nich je, že toho už má dost, že je unavené a že si chce odpočinout, to pak přijde nemoc, abychom ulehli a odpočinuli si. Ale co udělá člověk? Narve do sebe prášky a jde do práce :-) Dále jsem ji nekompromisně vynadal, že svůj zdravotní problém a zodpovědnost dává v plném rozsahu lékařům a neřeší ho ona sama. Večer když solu ležíme v posteli, jsem jí přiložil ruku na nemocné místo a požádal Boha o jeho energii/Lásku. Druhý den po probuzení mi říkala, že má ruka jí pálila a hlavně to uvnitř nepříjemně pulsovalo. Dokonce chtěla ruku dát pryč, ale po chvilce se to uklidnilo. Každý den jsem ji večer posílal Boží energii. Vždy jsem se jí ptal (její duše), zda ji chce přijmout, protože energie, Láska se nesmí někomu dávat přes jeho odpor či nevědomí. Každý má mít právo se rozhodnout a my nesmíme porušit toto jeho právo, i kdybychom věděli, že bude následovat smrt. Jednou takhle cítím při posílání energie potřebu se očistit a poslat si i sobě energii. Proto, když jsem ukončil "odesílání" energie Lence - (milenka č. 1) tak pokračuji dál a přijímám ji pouze pro sebe, aby mě očistila. Druhý den to samé, ale najednou z ničeho nic vizuálně sáhnu Lence do břicha a vyndám černou kuličku, kterou jsem rozmáčkl a zahodil. Další dny jsem už neměl takovou potřebu posílat jí energii. 8. 8. ve 14 hodin šla na ultrazvuk, kde se mělo rozhodnout, co dál a jaká operace se provede. V 17:25 píše, že vše asi dobrý a večer posílá lékařskou zprávu, že tam nic není. Další důkaz toho, že Bůh existuje a energie/Láska nám pomáhá. Petře (duchovní kamarádka) píši tuto novinu a během psaní si uvědomuji důležitou věc. A to, že nesmím "zpychnout", ale být vděčný a děkovat za dar, který jsem dostal. Tento dar jsem měl od mládí a jednou o něho přišel, viz minulý blog. Cítím, že je to velký dar a mám za něho velkou zodpovědnost. Je to nádherný pocit a dělá mě hodně šťastným. Například dnes večer, když ťukám písmenka tohoto blogu do telefonu jsem moc šťastný a rád bych se o tento nádherný pocit s někým podělil.
Ale ještě něco vám musím sdělit, jak jsem psal o milence a přání si milenky, tak byli ještě dvě a bylo to úplně stejné, zamilovali se do Lásky, kterou vyzařuji. Nebylo mi to příjemné a bál jsem se toho, že Boží Lásku, kterou mám a žiji, zneužívám ve svůj sexuální prospěch. Časem u mě klesla potřeba sexu a nahradila ji potřeba přitulit se k ženě, dotýkat se jí a dělat ji šťastnou. Probudit se druhý den vedle ní a říci jí "dobré jitro". Klidně i bez sexu. Tuto touhu mám stále. Jak stárnu, začal jsem si přát mladou dívku. Dříve jsem byl na starší ženy, ale jak jde čas, tak se člověk mění :-) A stalo se, mé přání bylo vyslyšeno :-). Seznámil jsem se s mladou krásnou, inteligentní slečnou. Seznámení bylo krásné, pracovala jako brigádnice v restauraci a já tam byl na večeři. Zrovna jsem si hrál s telefonem a můj syn také. Mladá neznámá si udělala srandu, zda si píšeme mezi sebou a já, že ne, ale když mi dá číslo, rád si budu psát s ní. Dělala si srandičky, ale číslo mi nedala. Slečna mě zaujala a já vnímal její neobyčejnou energii, kterou vyzařovala. Při odchodu a usednutí do vozu pípla zpráva, kde bylo napsáno, zda jídlo nebylo moc horké. Ano, bylo to od ní. A tak jsme si začali psát, více já než ona. Jsem totiž strašně ukecaný a upsaný. Z písmenek od ní jsem poznal, že není hloupá, má krásný a zdravý názor na svět a ví, co chce. Prostě mě zaujala. Začala mě přitahovat její vyspělá osobnost a to co vyzařuje. Netoužím po ní jako muž po ženě (mohla by být mou dcerou), ale rád bych ji poznal jako modrou osobu žijící zde na Zemi. Vím, že mi má co říci a já ji též. Dodnes nevím, jak se jmenuje :-) Toho co se stalo během roku je mnoho, možná napíši příště další řádky. Píši to proto, abych nezapomněl. Píši tento blog hlavně pro mě a pak i pro vás, abych vám pomohl ve vašem životě. Třeba je mezi vámi někdo, kdo pátrá o sobě a věcech, které nejdou uchopit a reálně vysvětlit či popsat.

Mám nás rád a s Láskou Tonda :-)

Proč ....?

Proč tu jsme?
Proč vlastně žijeme?
Proč, proč, proč ....

Máme mnoho otázek, proč tu jsme, myšleno tady na Zemi. Také mě to dříve zajímalo a dostalo se mi zajímavé odpovědi. Nebylo to od "mé" duše, ale z jednoho skvělého webu, který mě dost posunul dál. Web se jmenuje  JESHUA

Pozdrav dne

Mnoho, ano, mnoho, možná 20 let, možná více či méně let, ale to je jedno, zdravím den. Ano, zdravím den, prostě ráno když vstanu, udělám ranní očistu a přesunu se do kuchyně, kde se napiji čisté vody a po/zdravím den. No, abych se přiznal, občas na to zapomenu, občas si na to vzpomenu až v autě při cestě do města. Ale to je jedno. Nedělám to z povinnosti, ale protože chci. Chci pozdravit, chci poděkovat a chci říci, že jsem šťastný.

Dobré jitro a krásný den,
přeji sobě, Tobě, pane Bože, všem a všemu,
nechť dnešní den je krásný a šťastný,
nechť lidé se mají rádi, jsou na sebe slušní a ohleduplní.

Jsem šťastný a zdravý,
bohatý a úspěšný,
umím uživit svou rodina a celá rodina se máme rádi,
milujeme se a respektujeme.

Děkuji Ti, pane Bože, za to, že jsem šťastný, děkuji Ti za vše,
děkuji, za to že jsi.
Děkuji všem a všemu.
Děkuji sobě.
Děkuji nám.

Je to malé, ale je to mé a vystihuje to vše, co cítím. Tuto modlitbu jsem si sám vytvořil, už ani nevím jak a kdy. Prostě tu je se mnou a je mou součástí.

Je zajímavé, když ji odříkám od srdce, tak se mi v životě více daří. Jako by to bylo kouzelné slovo, formule, co ti otevře dveře s pokladem. Jsem živnostník a vidím to na práci.

Bylo by hezké, aby každý z nás měl svou modlitbu, říkanku, která nám připomene to, co bychom chtěli. Ano, svou a ne tu mou, nevadí mi, že ji bude někdo používat, ale tato je pro mě a mé přání. Každý má svá originální přání a tak by si měl "složit" tu svojí modlitbičku :-)