Co se mi (nejen) dnes přihodilo

Občas zajdu na kávu do kavárny u nás ve městě. Kavárna je útulná a i název vypovídá za vše „Pohoda“. Ještě před tím, než jsem usedl ke kávě, mě hlad zavedl přes dvůr do restaurace. Auto bych mohl nechat zaparkované u restaurace a pak dojít do kavárny, ale já to udělal obráceně a auto nechal u kavárny a došel do restaurace. Po dobrém jídle, už sedím u kávy s rozečtenou knihou.

Po čase se ve dveřích objevil známý a jde rovnou ke mně. Povídá, že viděl mé auto a tak ho napadlo, že budu uvnitř a že by mě rád viděl. Usedl a začal vyprávět, jak byl na operaci se srdcem. Věděl jsem to a také se ho ptal, jak se mu daří. Během hovoru řekl, že srdíčko je již po generální opravě, ale že špatně vidí na jedno oko a možná, že bude špatně vidět i na druhé. To slovo „špatně“ je nevýstižné, mělo by být skoro vůbec a pouze „zdeformované“ lomy světla. Povídám mu, že jednomu autorovi mnoha knih a médiu Chico Xavierovi z Brazílie, bylo jeho Andělem sděleno na jeho problém se začínající slepotou jednoho oka toto: „máš dar dvou očí, k životu ti, ale stačí i jedno oko“.  Honzu to zaujalo a tak jsme se bavili dál. Povídám mu, že já sám jsem v invalidním důchodu a že klidně mohu „zalézt“ do kouta a nechat se litovat, anebo se nad to vše povznést a radovat se ze života. Také povídal, že jeho manželka začíná být vážně nemocná na nohy a možná přestane úplně chodit. Hodně jí tíží to, že bude odkázána na pomoc druhého a bude v jejích očích na obtíž. Honza jí řekl, že se o ni postará. A já si uvědomil, že to od něho není soucit, ale dobrovolná povinnost za léta společného manželství. Co povinnost, je to samozřejmost o které se nepochybuje. Dále mě napadlo a také jsem mu to řekl, že ona bude jeho oči a on její nohy.
Velice mě potěšilo, když mi Honzík poděkoval, že pochopil některé věci, které mu změnili „úhel pohledu“ na vznikající problém. Já zase byl šťastný z toho, že jsem mohl pomoci, že se mi plní mé přání pomáhat lidem a roz-šířit dar, který mám.  Je krásné si uvědomit, že nic není náhoda – auto na parkovišti, pocit Honzy mě navštívit v kavárně… Z těchto „náhod“ mám vždy velkou radost a jsem šťastný, protože náhody nejsou a vše je tak, jak má být. Andělé nás totiž vedou, směrují, radí, chrání …..

Děkuji vám Andělé a všechny bytosti, které stojíte při nás. Děkuji vám za vaší důvěru, Lásku a trpělivost. Děkuji, že jste :-)