Po roce zase pár písmenek pro nás

Je tomu už nějaký měsíc či rok, kdy jsem začal a hned ukončil psát blog. Začal jsem ho psát proto, že jsem přišel o mnoho pro mě zajímavých textů, které jsem kdy napsal na Facebook či WhatsApp. FB nemám, zablokovali mi ho, protože jsem nebyl ochoten zaslat doklad, ze kterého je patrné, jak se jmenuji, kdy jsem se narodil a fotografie. WhatsApp mám od doby mého konce FB, ale během aktualizací telefonu jsem neměl aktivovanou automatickou zálohu a o vše přišel.

Psal jsem si hodně s mojí duchovní sestrou, milenkou, andělem a sestrou v jedné osobě, mojí milovanou Petrou. Psali jsme si, co jsem prožil, co mě napadlo a co mi bylo řečeno - od lidí, ale hlavně od duchovních bytostí. To mě nejvíce mrzelo a tak přišel na řadu blog.

Za rok, co jsem naposledy psal se hodně změnilo, hlavně poslední měsíce. Seznámil jsem se blíže s mojí třídní učitelkou Aničkou a jejím manželem Petrem, oba je znám ze základní školy, ale jako učitele. Seznámení bylo "humorné", dozvěděl jsem se, že jsou "divní". Okamžitě jsem zbystřil :-) a přál si se s nimi seznámit. V mém životě, od doby kdy se mi "rozsvítilo v hlavě", se dějí krásné věci a plní přání. A tak za dva dny volá Petr, že má problém a že by rád využil mých služeb. Nepamatoval si na mě ze školy. Hned jsem přijel, problém odstranil a zůstal na kávu. Při kávě jsem jim vše řekl a bylo to krásné, hned jsme si potykali a domluvili se na dalším setkání. Teď se pravidelně scházíme, Anička skvěle vaří. Máme si vždy, co říci.

Jednou Anička jela do vzdáleného města za svojí kamarádkou Janou. Já jel autem do stejného města a tak jsem vzal Aničku s sebou. A tak jsem se seznámil s Janou. Má také dar od Boha jako Anička a hned další cestu do města jsem jel též. Jednou se mnou zůstala Janička v kavárně sama, Anička si šla něco vyřídit. Během rozhovoru se mi Janička "otevřela" a rozhovořila se o svém minulém životě a také o tom, jak se v noci budí, protože útrapy prožívá znova a znova (skoro obden celý život). Najednou jsem dostal potřebu Janu vzít za ruce a rozdělit se s ní o její trápení a moji Lásku. Měla v očích slzy, ale byla šťastná. Po čase mi řekla, že už sny nemá a že jsem ji "odblokoval". Bylo to pro mě krásné a byl jsem za to vděčný, že jsem pomohl druhému.

Zjišťuji, že mám dar komunikace - slovem i písmem. Vloni v březnu (2018) jsem se rozhodl, že se rozvedu. Nebylo to takové hrrr, jak to zní, ale už pět let se snažím zachránit manželství. Třikrát jsem řekl ženě o rozvodu a nikdy to nedotáhl do konce, protože jsem si myslel, že to bude dobré. Nebylo a tak jsem zašel za právníkem a podal žádost o rozvod. Nejtěžší pro mě bylo to oznámit tchýni, kterou mám velice rád a vážím si jí. Poté jsem se rozhodl, že si najdu milenku a pořádně si zaš…. Ano, chyběl mi ten zvířecí sex, kdy si bere jeden druhého a užívá si to. Bez citu a emocí. Za  krátkou dobu se mé přání splnilo a já se seznámil. Během měsíce jsme skončili v posteli a prožili nádherný sex. Najednou jsem v sobě objevil "schopnosti" milostného aktu, kdy žena sténá blahem a prožívá několik orgasmů za sebou. Do té doby jsem to nezažil. A bylo to krásné. Ne proto, že jsem byl pyšný na to jaký jsem borec :-), kdybych měl EGO tak asi ano :-), ale proto, že dokážu udělat ženu šťastnou. S milenkou jsem se ještě párkrát sešel, spíše pomiloval a najednou jsem cítil, že se do mě zamilovala. Cítil jsem, že miluje mojí Lásku, kterou žiji a "vysílám" okolo sebe. Nemilovala mě, tedy ona si to myslela, protože to nevěděla a neznala. Musel jsem "rychle" jednat a rozhodl jsem se s ní rozejít. Nekompromisně, ale slušně jsem se s ní rozešel. Moc jí to bolelo, ale za pár dní to pochopila. Dnes jsme kamarádi, máme se rádi, a když náhodou spím u ní (je z jiného města), tak spolu nic nemáme i když ležíme vedle sebe. Po čase si našla jiného milence a mě z humoru před kamarádkami nazývala "milenec číslo 1" :-) Jednička jako že jsem byl první anebo že jsem jednička v posteli? :-):-):-) A tak jsem ji začal říkat s humorem milenka č. 1 :-) Před měsícem mi během telefonního hovoru (často si voláme) řekla, že v děloze má něco velkého cca 3 cm. Hned jsem jí nabídl, že přijedu a osobně to probereme. Vytáhl jsem jí na místa, kde sto let nebyla :-) a na jedné vyhlídce jsme si sedli na odpočívadlo a bavili se o jejím problému. Věděl jsem hned, že to nic není, že je to pouze varování jejího těla, aby se "zastavila", popřemýšlela nad současným životním stylem a změnila ho. Lidské tělo nám dává mnoho znamení, jedno z nich je, že toho už má dost, že je unavené a že si chce odpočinout, to pak přijde nemoc, abychom ulehli a odpočinuli si. Ale co udělá člověk? Narve do sebe prášky a jde do práce :-) Dále jsem ji nekompromisně vynadal, že svůj zdravotní problém a zodpovědnost dává v plném rozsahu lékařům a neřeší ho ona sama. Večer když solu ležíme v posteli, jsem jí přiložil ruku na nemocné místo a požádal Boha o jeho energii/Lásku. Druhý den po probuzení mi říkala, že má ruka jí pálila a hlavně to uvnitř nepříjemně pulsovalo. Dokonce chtěla ruku dát pryč, ale po chvilce se to uklidnilo. Každý den jsem ji večer posílal Boží energii. Vždy jsem se jí ptal (její duše), zda ji chce přijmout, protože energie, Láska se nesmí někomu dávat přes jeho odpor či nevědomí. Každý má mít právo se rozhodnout a my nesmíme porušit toto jeho právo, i kdybychom věděli, že bude následovat smrt. Jednou takhle cítím při posílání energie potřebu se očistit a poslat si i sobě energii. Proto, když jsem ukončil "odesílání" energie Lence - (milenka č. 1) tak pokračuji dál a přijímám ji pouze pro sebe, aby mě očistila. Druhý den to samé, ale najednou z ničeho nic vizuálně sáhnu Lence do břicha a vyndám černou kuličku, kterou jsem rozmáčkl a zahodil. Další dny jsem už neměl takovou potřebu posílat jí energii. 8. 8. ve 14 hodin šla na ultrazvuk, kde se mělo rozhodnout, co dál a jaká operace se provede. V 17:25 píše, že vše asi dobrý a večer posílá lékařskou zprávu, že tam nic není. Další důkaz toho, že Bůh existuje a energie/Láska nám pomáhá. Petře (duchovní kamarádka) píši tuto novinu a během psaní si uvědomuji důležitou věc. A to, že nesmím "zpychnout", ale být vděčný a děkovat za dar, který jsem dostal. Tento dar jsem měl od mládí a jednou o něho přišel, viz minulý blog. Cítím, že je to velký dar a mám za něho velkou zodpovědnost. Je to nádherný pocit a dělá mě hodně šťastným. Například dnes večer, když ťukám písmenka tohoto blogu do telefonu jsem moc šťastný a rád bych se o tento nádherný pocit s někým podělil.
Ale ještě něco vám musím sdělit, jak jsem psal o milence a přání si milenky, tak byli ještě dvě a bylo to úplně stejné, zamilovali se do Lásky, kterou vyzařuji. Nebylo mi to příjemné a bál jsem se toho, že Boží Lásku, kterou mám a žiji, zneužívám ve svůj sexuální prospěch. Časem u mě klesla potřeba sexu a nahradila ji potřeba přitulit se k ženě, dotýkat se jí a dělat ji šťastnou. Probudit se druhý den vedle ní a říci jí "dobré jitro". Klidně i bez sexu. Tuto touhu mám stále. Jak stárnu, začal jsem si přát mladou dívku. Dříve jsem byl na starší ženy, ale jak jde čas, tak se člověk mění :-) A stalo se, mé přání bylo vyslyšeno :-). Seznámil jsem se s mladou krásnou, inteligentní slečnou. Seznámení bylo krásné, pracovala jako brigádnice v restauraci a já tam byl na večeři. Zrovna jsem si hrál s telefonem a můj syn také. Mladá neznámá si udělala srandu, zda si píšeme mezi sebou a já, že ne, ale když mi dá číslo, rád si budu psát s ní. Dělala si srandičky, ale číslo mi nedala. Slečna mě zaujala a já vnímal její neobyčejnou energii, kterou vyzařovala. Při odchodu a usednutí do vozu pípla zpráva, kde bylo napsáno, zda jídlo nebylo moc horké. Ano, bylo to od ní. A tak jsme si začali psát, více já než ona. Jsem totiž strašně ukecaný a upsaný. Z písmenek od ní jsem poznal, že není hloupá, má krásný a zdravý názor na svět a ví, co chce. Prostě mě zaujala. Začala mě přitahovat její vyspělá osobnost a to co vyzařuje. Netoužím po ní jako muž po ženě (mohla by být mou dcerou), ale rád bych ji poznal jako modrou osobu žijící zde na Zemi. Vím, že mi má co říci a já ji též. Dodnes nevím, jak se jmenuje :-) Toho co se stalo během roku je mnoho, možná napíši příště další řádky. Píši to proto, abych nezapomněl. Píši tento blog hlavně pro mě a pak i pro vás, abych vám pomohl ve vašem životě. Třeba je mezi vámi někdo, kdo pátrá o sobě a věcech, které nejdou uchopit a reálně vysvětlit či popsat.

Mám nás rád a s Láskou Tonda :-)