Jsem šťastný, že mohu být teď a tady. Tady, na té krásné zemi, kde každý den je jiný, pestrý a barevný. Plný zážitků. Někdo by řekl ano zážitků, ale podívej se jakých - válka na Ukrajině, běženci co nemají bílou pleť, ekonomičtí běženci, co čeští politici je štědře hostí na úkor místních, zdražování, výhrůžky atomovou bombou a odstávky ropy a plynu. Ano, to tu je, ale já to nevidím. Či spíše to nevnímám. Mám na to jednoduchý recept. Zavři oči. A teď odpověz. Je teď a tady válka? Máš teď a tady, dlouhodobý hlad? Mrzneš, protože ti odstavili plyn? Ne? Ano, nic takového tu teď a tady není. To jen naše hlava řeší problém, který ještě nenastal. Proč investovat energii, do něčeho co není. Až to nastane, možná část z toho budu řešit, ale jen část, kterou dokáží teď a tady vyřešit. Zastavili ti plyn, protože ho někdo na druhé straně světa vypnul? Tak, proč to řešit, když to z mé pozice nevyřeším. Pokud budu takto postupovat, v některých očích budu lehkovážný. Ale co je mi druhého, když na prvním místě jsem já. Druhý, nechť si řeší své věci, je to pouze, jeho osobní volba. Já nemám "právo" řešit problém druhého. Proč bych investoval mou energii, do něčeho či někoho, když to ten druhý ani nechce. Ano, pokud mě požádá o pomoc, rád pomohu, ale, už je doba "páchání dobra" pryč.
Svět je tak krásný, je jak semínko, které se probudí a vidí tmu, náhle chlad. Po chladu se tma, změní na vlhké a tlející prostředí. A v tom semínko cítí tlak, který ho trhá a z jeho útrob, se po milimetrech rodí klíček, předvoj velkého stromu. Ale semínko či klíček ještě neví, co je a z čeho pochází. Jen ví, že kolem sebe má tmu, vlhko, humus. A v této fázi se nacházíme. Já již vím z čeho pocházím a kam jdu. Vím co mnozí netuší. Vypravím druhým, co nás za chvilku čeká. Ale mnozí mi nevěří, protože přeci celý život žijou v hlíně, chladu a humusu. Ale jen pár semínek naslouchá a těší se, až první sluneční paprsky, ohřejí jeho nezastavitelné klíček.
Jak se těšíme na to, až nás slunce svým teplem osuší. Jak budeme růst. Ano, přijdou chvíle, kdy bude foukat vítr a ohýbat. Některým se zlomí kamínek. Někomu krupobití očesá lístky. Ale po zimě, opět budeme silnější, již nás vítr neohne.
Já již vím, co mě čeká a kam jdu. A ty, příteli, otevři svou mysl, zaposlouchej se, co srdíčko Ti říká. Vykašli se na mozek a nevnímej jeho "chytré" rady a katastrofální myšlenky.
Přeji nám všem a všemu, bezpodmínečnou Lásku.
Po nějaké době čtu, co jsem napsal a uvědomil si, že text vyznívá jako "lehkovážný". S "vykašláním se" na problém, jen problém odložím, zametu pod koberec či zavřu do skříně, až se z něho stane kostlivec. Tak to nebylo myšleno. Problém je třeba řešit. A jak jsem psal, řešit problémy, které řešit jdou. Tím, že danému problému budu věnovat negativní energii (to nevyřeším, nemám peníze, umřu ...), tím ho jenom posílím. A navíc pozor na slova a myšlenky. Mají velkou sílu. Takže odteď myslet pozitivně! :-) - problém vyřeším, jsem zdravý, jsem šťastný ... To, co píši s pozitivním myšlením, není vyčtené z knih, ale má dlouholetá praxe. Kdy jsem si snížil CRP (zánětlivost) v krvi z dlouhodobých cca 20bodů na standartní limit pod 5 bodů. Dále se mi daří v životě, plní se mi přání, finance neřeším, okolo mě jsou skvělý přátelé ....
