Dva roky...

 

Když k nám "přišel" nezvaný host Covid, na konci zimy a začátku jara 2020, tak mi přišla myšlenka "dva roky". Nevím, co to má znamenat a co přijde. Myšlenky, ke mně chodí samy a teprve, když nastane jejich čas, tak zjistím, k čemu mě jsou a co tím mysleli. A to stejně je s "dva roky". Bylo to v období, kdy nikdo nevěděl, co Covid je zač a proč tu je? I já, jsem měl obavy z neznáma, z toho, co to přinese a jaké to bude mít následky. Média nás informovala o počtech nemocných, plných nemocnicích v Itálii, či stovkách mrtvých. I já měl obavy, ale ne takové ty velké, kdy se člověk bojí na někoho podívat, abych to náhodou nechytil. Byla to přirozená reakce, na neznámé. 
Teprve čas nám ukázal, co je Covid zač, proč tu je, co s ním zamýšlí a jak na něho koukat.
Když přišla informace "dva roky', říkal jsem si, že je to dlouhá doba a náhle koukám, že chybí, už je pár měsíců. Máme polovinu prosince, roku 2021. To znamená, ještě cca tři měsíce a poznám, co "dva roky" znamenají. Možná konec Covidu? Možná přiznání pravdy o Covidu? Možná můj "přechod" do 5. dimenze, o které se mnozí zmiňují. Přiznám se, že bych rád již poznal, co to je, a hlavně jak se žije v 5. dimenzi. Byť na začátku jsem chtěl zůstat ve 3. a být nápomocen v "probouzení" a i "probudivší se" lidem. Ale teď se těším na 5. dimenzi, kde budeme společně žít a budovat naši společnost v Lásce. Neříkám, že teď a tady je špatně, je zde krásně a já jsem šťastný, že zde v této krásné době jsem. V době, kde je mnoho dějů a prostorů, pro naše činy. Je zde mnoho krásného a Láskyplného. Je zde možnost tvoří, žít a prožívat.
Ale, už jsem "unavený“ a rád bych si" užíval" nového života v nové dimenzi. Možná přechod, bude můj "odchod". Odchod, kde zde nechám staré tělo a přejdu do nového těla v jiné realitě. Pro někoho zemřu, pro někoho pouze přejdu.
No, uvidíme, co na jaře mě čeká. Vždy slova, která ke mně přišla, byla k mému prospěchu. Tak i teď se těším, až poznám, jejich význam. 

26. února 2022

A je to tady. Covid "končí" a Rusko zaútočilo na Ukrajinu. Hezké, jsem zvědavý, jak to bude vše pokračovat. 
 

Bolest, jako cesta poznání

Jak již víte z minula, mé fyzické zdraví není 100%. Dnes v noci se mi po roce ozvala střeva (Crohn) . Mám je asi o cca 60cm kratší, kus tenkého a kus tlustého střeva mě někdy na začátku 90tých let musely odoperovat a pak spojit. V místě spoje je srůst o průměru několika mm, kudy musí projít natrávená strava. A právě zde, se střeva ucpou, třeba slupkou či zelím.

Již druhý den, jsem cítil tlak v podbřišku, ale připisoval jsem to stentu (hadička) co mám, mezi ledvinou a močovým měchýřem. Ano mám ledvinový kamínek a v listopadu jdu na lékařský zákrok v celkové narkóze - vyndat stent a pak kamínek. Když to nepůjde, musí se použít operace. A tak, se večer kroutím v posteli a po chvilce si uvědomil, že to není urologické (stálá bolest), ale střeva, které bolí ve vlnách, tak jak pracují střeva (peristaltika). Bolest se zvyšovala a já začal intenzivněji prosit o pomoc Ježíše, Marii, Boha, světelné a Láskyplné bytosti. S tíží, jsem se dostal na toaletu, abych se vyprázdnil. Po vyprázdnění, se mé tělo vždy "zhroutí", jako bych, ze sebe vypustil se stolicí i energii. A tak jsem se sesunul na kolena a loky, klečel na dlažbě, okamžitě zpocený. Čůrky potu kapali na dlažbu. Bolest byla hodně velká, až jsem se i počůral (naštěstí jsem byl vyprázdněný), ale stále jsem v duchu prosil o pomoc, děkoval za ní a myslel na Lásku. Mohu vám říci, že byť bolest byla šílená, vnímal jsem v sobě rezervu, že bych zvládl více. Navíc pocit, že nejsem na to sám, mě hodně posiloval. Jsem rád, za tento pocit.

Bože, Ježíši, Marie, Světelné a Láskyplné bytosti, děkuji vám ze srdce, že jste stále se mnou v dobrém i ve zlém. Děkuji za to, že mě podpíráte, když jsem v bolesti fyzické, ale i duševní. Děkuji, miluji vás.... miluji nás, protože mi všichni jedno jsme. Pocházíme z Boha/Stvořitel, rozdělili jsme se, abychom poznali Lásku a v bezpodmínečné Lásce se opět spojili v jedno. 

Po čase, ještě doplním, vzpomínku na to, jak klečím a potím se. Toto mě došlo, několik dní poté: 

 Náhle vidím sám sebe, jedno mé JÁ, stojí vedle druhého JÁ, které klečí. To co stojí, si náhle uvědomuje, že bolest, kterou prožívá klečící JÁ, je jak to říci? Prostě "oproštěná" od pozorujícího těla a klečící tělo, je jakoby, bez duše. Nevím jak to popsat, ale asi se stalo to, že má duše opustila tělo a koukala na tělo. V ten okamžik, jsem si uvědomil několik věcí. První ta, že koukám sám na sebe, druhá věc, že bolest, kterou prožívám, tak má ještě "rezervu" a mohla by bolet ještě více a další uvědomění bylo to, že část bolesti "odebral" někdo. Ano, o bolest se "postarali" přizvaní hosté, které jsem prosil o pomoc. Za což jim moc děkuji. 

Nálada pod psa...

 

Sedím v kavárně, před sebou knihu, zákusek a kávu. Nemám náladu na nic. Utekl jsem z domu, jako malý kluk. A proč? Jsem citlivý, vnímavý, empatický... Jak již víte, jsem rozvedený, ale s bývalou manželkou ještě bydlím v našem společném domě s dětmi. Já čekám, až ona odejde a ona čeká, až já odejdu. Ale to teď není důležité. Jsem citlivý a žena přišla domů, už to, že se objeví ve dveří, není někdy dobrý pocit. Vnímám jak do dveří vchází, buď žena a nebo někdo jiný. Dnes vešel někdo jiný a hned se rozčilovala, že starší syn nebyl ve škole, že tamto či ono. Semnou, se nebaví o ničem, nic neřeší, jako bych doma nebyl. Ale bavila se, se synem o patro výše. Já, ale vnímal tu její "hnusotu" co z ní sršela. Ta hnusota, není ona, ale to něco v ní. Ano v ní! Vím, že má v sobě, dvě parazitující duše, které ji občas ovládají. A dělají to dobře. Mohu vám říci, že vnímám tyto bytosti, respektive tu jejich energii a je to "hnus". A dnes jsem ji cítil a musel utéci z domu. Dříve jsem tuto hnusotu, tolik nevnímal a spíše ji přehlížet. Ženu jsem miloval více jak 10 let.

Když jsem před lety prožil pocit bezpodminečné Lásky a začal Lásku žít na 100%, tak se náš vztah zhoršil. Dává to teď smysl. Já žil v Lásce a těm dvěma v ní, se to nelíbilo a proto se "postarali", aby se propast, která vznikala, rychle prohloubila a rozšířila.

Již jsem přestal, tolik reagovat na tuto hnusotu, dříve to bylo horší, ale občas se najdou chvíle, kdy uteču z její přítomnosti. Teď si uvědomuji, že na tu hnusotu reaguji více, když předtím bylo něco hezkého. Třeba dnes, jsem byl u kamarádky, hladil jsem ji a masíroval (ve vší slušnosti) a poté jsme byli společně s Aničkou a Petrem na pizze. Po jídle, se ještě projeli autem. Já všechny, poté rozvezl domů a sám jel domů, se na chvilku natáhnout na gauč. Vše bylo skvělé, až do chvíle, kdy se otevřeli dveře našeho domu..... 

Sundejme Ježíše Krista z kříže a uvolněte mu ruce ....

 

Sundejme Ježíše Krista z kříže a uvolněte mu ruce, aby je měl volné a mohl chodit mezi námi. Tím, že je přibytý na kříži, nám církve, náboženství .... ukazuje, jak dopadneme, půjdeme-li v jeho stopách. Sice nás nabádá, ať se modlíme ke kříži a Ježíši, ale to není ten Ježíš, co ho cítíme v srdci, ten, který přišel, aby nás osvobodil. Na kříži je "jejich ježíš" co s Kristem nemá nic společného. Už samotný kříž je "ikona NEdobra". 

Toto jsem si uvědomil, už dříve, ale po čtení v knize "Můj otec byl MiB" mě to docvaklo. A tak si několik dní říkám, že bych měl malý mosazný křížek s Kristem, který jsem si před cca deseti léty přivezl z Říma a pověsil ho do vstupní chodby domu, sundat. A tak jsem včera udělal. Ale co se stalo, to mě dostalo a utvrdilo, že má myšlenka, domněnka je správná. Kříž sundám a odložím na botník vedle klíčů od auta s tím, že až pojedu do města, kříž dám známému, co je věřící. Za necelou hodinu chci jet do města a koukám na mosazný kříž. Ježíš byl upadlý, mimo kříž. Hned mě napadlo, že to byl mladší syn. Za všechno doma rozbité, přeci mohou jenom děti :-):-):-) Syn řekl, že již to bylo rozbité, neměl důvod lhát, ví, že děti za takové drobnosti netrestám. A zde jsem si uvědomil to, že Ježíš Kristus, již nechtěl být na kříži. Křížek a Ježíše odložím na palubní desku, abych na něho nezapomněl. Napadlo mě, vyfotit ho a podělit se se známou, co se stalo. Při focení se rozpadl navíc i kříž. A to bylo pro mě poslední znamení. Teď již kříž nedám známému, ten by ho zase spojil, ale za to pevně, aby se již nemohl hnout. 

 

Ježíš a v něm Kristova energie, nemá být spojována s křížem a utrpením, ale s Láskou. Máme vždy dvě možnosti jak na každou věc, událost nahlížet. Buď vidíme to špatné anebo to hezké, pozitivní. A já chci vidět Ježíš a v něm Kristovu energii, jak je volný, a ne hřeby znehybněný. Ježíš je pro mě Láska, která patří nám všem, a ne jenom vyvoleným, kteří si přivlastnili právo hlásat co je pravda, co máme dělat a co si myslí Bůh. Nemám nic proti náboženství a církvi, ale pro mě to již není. Já již prozřel a vím, že Kristus a Láska jsou jedno. Pokud budu žít v Lásce, nebudu potřebovat zákony, nařízení, pravidla, přikázání .... A proč? Protože pokud budu žít v Lásce, budu milovat sebe a i druhé. Budu se k nim chovat s Láskou a nebudu jim ubližovat a "dělat je smutné". 

 Edit (třetí den) : mám doma 3D tiskárnu a vytiskl jsem kolečka. Kolega si dělal srandu, zda je to k jídlu a já odpověděl, že jsou to hostie (oplatky, chléb používaný při mši - tělo beránčí). A po chvilce mi to došlo. TVL :-) nejenom krev Kristovo při obřadu, jak Baalovo (Satanovo) stoupenci pijí, ale i jeho tělo jí. Copak si to lidé neuvědomují. To je jako pít krev a jíst tělo své matky, otce....