Nový svět

Pojďme si vizualizovat nový svět. Starý systém se ve vniveč proměnil, již tu není, žijeme v nové realitě. Realitě otočené na ruby vůči minulému systému, který zde byl po tisíce let. Podle dohody GESARA má mít každý občan bez rozdílu právo na nepodmínečný příjem, to znamená tolik prostředků, aby se najedl, ošatil a měl kde bydlet. Opakem je podmínečný příjem, kdy dostaneme také prostředky na živobytí, což sebou nese nikoli malé, ale velké ALE, a tím je zásadní podmínka. Již dnes máme podmínečný příjem, jehož příkladem může být třeba důchod – pokud splníme podmínku – věk, počet dětí u žen či v případě invalidního důchodu diagnózu. Ale dle NWO – Nový světový (ne)řád, má podmínka jiný význam či spíš účel .... Pojďme se vrátit do našeho nového hezkého světa, kde lidi nemusí pracovat. Nemusí, protože budou mít prostředky pro živobytí, budou-li chtít, tak pracovat budou a zvýší si svůj příjem, a to nad rámec bezpodmínečného příjmu. Při jednom setkání poslů budoucnosti se ptala paní: "A kdo mě obslouží v restauraci či opraví auto?" A já dodávám: "Když lidé budou sedět doma na pr--li?". Odpověď je jednoduchá, ale i tak se zde rozepíši. Když budu sedět doma na pr--li a koukat na TV, tak mě ten zadek jednoho dne začne bolet a já se zvednu a začnu něco dělat. Budu dělat cokoliv a náhle zjistím, že něco umím nebo mě to baví a začnu se o to zajímat. A v tom okamžiku je zasazené semínko, které bude klíčit a růst. Již dnes máme kolem sebe lidi, které práce baví a naplňuje. Tito lidé nám půjdou příkladem a jejich nadšení nás přitáhne a začneme se podílet na budování a tvoření našeho nového světa.

 

Při cestě do Slaného, kde bylo v listopadu 2022, setkání spolku Zlatý Věk , jsem se bavil s Martinem Kučerou a on vyprávěl o známém, který má problém sehnat kvalitní zaměstnance do firmy. Lidé nechtějí pracovat, děti nechtějí chodit do školy  ... Proč? A já Martinovi odpověděl. Protože podvědomě cítí, že je něco špatně a nechtějí "tomu" věnovat svou tvořivou energii. Továrny vyrábějí nekvalitní výrobky a potraviny, ale vedení chce, aby zaměstnanec odváděl kvalitní práci. Až výrobce začne vyrábět kvalitní věci, zaměstnanci přijdou sami a až školy začnou učit "pravdu", ne lež a jejím prostřednictvím programovat děti, tak děti s radostí vyskočí z postele a budou budit rodiče, aby je včas přivezli do školy.

Lidi chtějí tvořit kvalitní věci, a ne být v práci pod tlakem. Zedník je nadšený ze stavění domu pro lidi, pekař z pečení, který své housky posype kořením jménem Láska, učitelka, která zahrne Láskou a vedením své žáky, ředitel továrny, který si ušpiní ruce prací a bude šťastný, že se jeho projekt daří,  lékař, který se bude modlit ze srdce za pacienta, aby byl zdravý.... 

Toto je můj nový svět. Pojďte ho, se mnou tvořit, zvu vás sem, místa je tu mnoho.

Domněnky a soudy

Již několikrát a není toho málo, jsem se setkal s lidmi, kteří tvrdí o někom, že "on to udělal". Podnikám jako zámkař a lidé hned říkají o sousedovy, že ten zámek rozbil on, že dveře poničil hnědočech, který v domě stěhoval nábytek, že tamten či onen to udělal. A já se ptám těch lidí "a viděli jste ho, jak to udělal?" A odpověď je vždy stejná "já ho znám, on je takový, všichni jsou takový, je to hulvát"

Dotyčný si vždy vytvoří domněnku a té věří. Nikdy a mám to i z vlastní zkušenosti se nevytvoří pozitivní domněnka, ale taková, která vybere ze všech možností, tu nejhorší, nejkatastrofičtější. A tak zákazníci odsoudí každého. A přitom z velké části je závada ne na straně "oběti", ale pouhého opotřebení či běžného provozu zámku, dveří...

Reaguji na tyto poznámky a vždy se zeptám, zda daného "uličníka" viděli při inkriminovaném činu. Pokud ne, tak zákazníka slušně požádám, ať takto přede mnou nemluví, když se pouze domnívá, že za problém může on. To stejné je v případě, kdy za závadu může konkrétní osoba, ale není přítomna u "soudu a odsouzení" a nemůže se hájit. Viz příklad, kdy ve vložce byl zlomený klíč. Ano, udělal to konkrétní člověk. Sousedé ho odsoudili, hned ho pomlouvaly. Jenže já zjistil, proč byl zlomený klíč ve vložce. Zámek se rozpadl, vložka se po pootočení zasekla, klíčem nešlo otočit a vyndat klíč. Dotyčný měl svazek klíčů. Co teď? Buď tam mohl nechat celý svůj svazek, což asi chápete, že je blbost. Anebo klíč sundat z kroužku. Ale zkuste si dát velký svazek klíčů do dveří a sundejte klíč z kroužku :-) Takže dotyčný klíč zlomil, aby měl svůj svazek klíčů od bytu, auta... Jak jednoduché je někoho odsoudit. 

Další příklad z mého života. Nešel nám doma internet (asi odešel :-). Starší syn hned hanil poskytovatele připojení, že stojí za "lejno", že minulý byl lepší. A že tamto či ono. A já se ho ptám, zda ví, proč nejde internet? Nevěděl to, ale soud a odsouzení bylo hned hotové. Povídám mu, že ve vedlejší obci, nejde elektřina, a tudíž bezdrátový internet, který máme u náš obci, také nejde, byť u náš elektřina jde. 

 

Jak jednoduché je někoho či něco odsoudit. Než někoho budeme chtít odsoudit, zjistěme si relevantní informace, zajistěte si důkazy a potom můžete vyvodit nějaký závěr. Ne soud, ale závěr. Protože může přijít "někdo druhý", který bude mít jiný pohled na stejné informace a důkazy. A čím více je informací a důkazů, tím závěr je složitější. Podívejme se třeba kolem sebe na východ, co se tam děje. Pokud se jenom podívám do novin, TV.… tak náš "soud" je jasný, kdo je vinný. Pokud budu číst "mezi řádky" a z jiných zdrojů, již budu mít pochyby. A co když půjdu více do šířky a hloubky. Najednou budete mít tolik informací a "důkazů", že nebudete vědět, zda váš prvotní "jednostranný soud" byl správný. 

 

Jak jednoduché je někoho či něco odsoudit. 

Lásku nám všem a čistou mysl Tonda :-)

Před bouří je klid

Sedím v kavárně, srkám horkou dvojitou kávu. Vnímám její vůní a chuť. Přes velké okno pozoruji lidi, sedící pod slunečníky, bavící se o všem možném, chodci se mezi nimi proplétají, auta v klidu jezdí opodál. Je podvečer, letní den a já s kávou na jazyku najednou přijímám informaci "před bouří je klid". Lidé sedí u šálku kávy stejně jako před 77. lety a dvěma dny, seděli a popíjeli čaj v Hirošimě. Také věděli či tušili, že se kolem nich něco děje, ale stále nevěřili tomu, že se to může stát jim. I dnes si lidé nechtějí připustit, pochopit, přijmout fakt, že pokud se neprobudíme, bude již pozdě. Všude okolo nás jsou indicie,  které nám naznačují nás možný osud. Ale lidé jsou lhostejní ke svému životu. Na jed u stranu se bojí smrti, na druhou stranu ho ničí. Na jedné straně do sebe cpou vitamíny a na druhé zase kouří. Kážou vodu a pijí víno. Ale teď je třeba se rozhodnout... Je třeba? Máme svobodnou vůli se svobodné rozhodnout. OK. Ale... Mé oblíbené ale. Ale nám nikdo nepředloží na stříbrném podnose i tu druhou variantu. Pouze nám stále servírují to samé a jen nám zvyšují teplotu a za chvilku nás uvaří, jako žábu. Ta prý nepozná, postupnou změnu teploty a když se vaří, je již pozdě. Podívejte se, kolem sebe, jak se naše prostředí, práva a prostor mění, jak se pásek utahuje, vodítko zkracuje či voda bublá varem.

Jen pár lidí je probuzených a bije na poplach. Ale tyto lidé jsou zesměšňováni, dehonestováni, a dokonce i právně stíháni. Lidé si v klidu sedí u čaje a z výšky na ně letí bomba. Někteří ji možná i vidí, ale říkají, že dopadne jinam, druzí zase říkají že nebouchne, třetí tvrdí, že to by nám, nikdo přeci neudělal. 

Myslíte si, že ne? Pokud ano, tak se mýlí. Buď jsou hloupý či neznají fakta. Ta fakta jsou střípky indicií, která ale nejsou běžným okem konzumenta spotřebního života spatřená. Je třeba se zastavit, odložit růžové brýle a místo barevného časopisu o módě se zaposlouchat okolo sebe, co lidé říkají. Ne, co nás programují na ČT, Nova... Ale poslouchat ty, kteří říkají věci potichu, aby je nikdo nezavřel, poslouchat ty, kteří mluví věci, které nejsou napsané v novinách. Těchto lidí je mnoho, jen je třeba poslouchat.

Anebo je možné navštívit weby tadesco.org , infovojna.bz , svobodny-vysilac.cz , aeronet.news ,   otevrisvoumysl.cz těch webu je více. Máme zde svobodu slova a stát blokuje tyto weby! Proč? Protože v nich je jiná pravda, než kterou nám prezentují.

Blíží se 12. hodina, není již za 5 minut 12. Ale je za pár vteřin dvanáct! Každým dnem se k nám valí smrt. Ano smrt! Proč starších smrtí? Nestraším, pouze informuji, co nás čeká. Ano I TEBE ČEKÁ SMRT!  Pokud se teď nerozhodneš. Najdi si knihu od Klause Schwaba – Great reset. Nebo třeba si najdi informace o "agenda 2030". Je toho více. Toto není scifi, toto je realita, kterou nám otevřeně prezentují, ale TY JI NECHCEŠ PŘIJMOUT!!!

 

Lásku nám všem. Já vím, že to dobře dopadne, ale je třeba i Tvá podpora. Stačí to šířit dál a věřit, že to dobře dopadne. 

Život je tak krásný...

Jsem šťastný, že mohu být teď a tady. Tady, na té krásné zemi, kde každý den je jiný, pestrý a barevný. Plný zážitků. Někdo by řekl ano zážitků, ale podívej se jakých - válka na Ukrajině, běženci co nemají bílou pleť, ekonomičtí běženci, co čeští politici je štědře hostí na úkor místních, zdražování, výhrůžky atomovou bombou a odstávky ropy a plynu. Ano, to tu je, ale já to nevidím. Či spíše to nevnímám. Mám na to jednoduchý recept. Zavři oči. A teď odpověz. Je teď a tady válka? Máš teď a tady, dlouhodobý hlad? Mrzneš, protože ti odstavili plyn? Ne? Ano, nic takového tu teď a tady není. To jen naše hlava řeší problém, který ještě nenastal. Proč investovat energii, do něčeho co není. Až to nastane, možná část z toho budu řešit, ale jen část, kterou dokáží teď a tady vyřešit. Zastavili ti plyn, protože ho někdo na druhé straně světa vypnul? Tak, proč to řešit, když to z mé pozice nevyřeším. Pokud budu takto postupovat, v některých očích budu lehkovážný. Ale co je mi druhého, když na prvním místě jsem já. Druhý, nechť si řeší své věci, je to pouze, jeho osobní volba. Já nemám "právo" řešit problém druhého. Proč bych investoval mou energii, do něčeho či někoho, když to ten druhý ani nechce. Ano, pokud mě požádá o pomoc, rád pomohu, ale, už je doba "páchání dobra" pryč.

Svět je tak krásný, je jak semínko, které se probudí a vidí tmu, náhle chlad. Po chladu se tma, změní na vlhké a tlející prostředí. A v tom semínko cítí tlak, který ho trhá a z jeho útrob, se po milimetrech rodí klíček, předvoj velkého stromu. Ale semínko či klíček ještě neví, co je a z čeho pochází. Jen ví, že kolem sebe má tmu, vlhko, humus. A v této fázi se nacházíme. Já již vím z čeho pocházím a kam jdu. Vím co mnozí netuší. Vypravím druhým, co nás za chvilku čeká. Ale mnozí mi nevěří, protože přeci celý život žijou v hlíně, chladu a humusu. Ale jen pár semínek naslouchá a těší se, až první sluneční paprsky, ohřejí jeho nezastavitelné klíček. 

Jak se těšíme na to, až nás slunce svým teplem osuší. Jak budeme růst. Ano, přijdou chvíle, kdy bude foukat vítr a ohýbat. Některým se zlomí kamínek. Někomu krupobití očesá lístky. Ale po zimě, opět budeme silnější, již nás vítr neohne.

Já již vím, co mě čeká a kam jdu. A ty, příteli, otevři svou mysl, zaposlouchej se, co srdíčko Ti říká. Vykašli se na mozek a nevnímej jeho "chytré" rady a katastrofální myšlenky.

Přeji nám všem a všemu, bezpodmínečnou Lásku. 

Po nějaké době čtu, co jsem napsal a uvědomil si, že text vyznívá jako "lehkovážný". S "vykašláním se" na problém, jen problém odložím, zametu pod koberec či zavřu do skříně, až se z něho stane kostlivec. Tak to nebylo myšleno. Problém je třeba řešit. A jak jsem psal, řešit problémy, které řešit jdou. Tím, že danému problému budu věnovat negativní energii (to nevyřeším, nemám peníze, umřu ...), tím ho jenom posílím. A navíc pozor na slova a myšlenky. Mají velkou sílu. Takže odteď myslet pozitivně! :-) - problém vyřeším, jsem zdravý, jsem šťastný ... To, co píši s pozitivním myšlením, není vyčtené z knih, ale má dlouholetá praxe. Kdy jsem si snížil CRP (zánětlivost) v krvi z dlouhodobých cca 20bodů na standartní limit pod 5 bodů. Dále se mi daří v životě, plní se mi přání, finance neřeším, okolo mě jsou skvělý přátelé ....  

Ukrajina-Rusko ......

Přemýšlel jsem, zda použít slovo Ukrajina-Rusko válka, okupace, zvláštní akce …. A nechal to raději volné, protože jsem nenašel žádné vhodné slovo. Covid nám skončil, mávnutím proutku ve čtvrtek 24. února, kdy Ruská armáda vstoupila na Ukrajinu. Před dvěma lety, ke mně přišla dvě slova „dva roky“. O těchto "dvou letech"" jsem psal v prosinci, samostatný blog.

Takže co se dnes děje, již bylo „naplánováno“ a mělo se to dít. Na politické úrovni roztržka trvala mnoho let a teoreticky by se dalo očekávat, že napětí bude eskalovat. Ale jak je možné, že jsem před dvěma lety věděl, že se něco velkého bude dít?

V mediích, mezi lidmi se mluví nehezky k Rusku. Že Putin je psychicky nemocný, že prý je „osamocený“ díky covidu, nebo, že chce po Ukrajině okupovat další státy. Ale já si to nemyslím a vím, že Putin ví dobře, co dělá a ví, jaké následky za to ponese on a Rusko. A přesto do toho šel. Jedna z mích domněnek, které můj mozek „vymyslel“ 😊 na základě informací, které získal z medií, je ta, že nechce, aby v Ukrajině a jiných blízkých státech, byla Americká armáda, tedy NATO. Ono to dává smysl, americká raketa z Ukrajiny poletí do Ruska cca dvě minuty. Zato, kdyby chtěl Rus zaútočit na Ameriku, jeho raketa by letěla dvacet minut. Takže zde máme jeden důvod, proč nechce Rus Američana u dveří. Prý po rozpadu východního bloku se Rus a Američan domluvili, že území východních států, bude neutrální. A co tu máme? Polsko, Slovensko, Čechy … jsou v NATO. Plně chápu obavu Rusa a radost Američana, nad oficiálním přiblížením se k potencionálnímu nepříteli, a to ještě bez boje.

Mozek vyhodnocuje jen to, co je mu předloženo. Dále mozek bere spíše v potaz negativní vyhodnocení, než to pozitivní. Proto jsem si uvědomil, že naše situace nás učí, jednu velkou věc, a to poslouchat své srdce. To nemyslí, ono ví. Mé srdce hlásí, že Rus nechtěl válku, ale byl donucen do ní jít. Protože šel cestou menšího neštěstí. Umíte si představit, kdyby vyčkával ještě několik měsíců? Američan by se nacpal na Ukrajinu, a to by pak byla válka se vším všudy. Američan chce válku, protože ví, že na ni vydělá. Amerika je ekonomicky v řiti a válkou by si polepšila.

V knize „Můj otec byl MiB“ se píše o Chazarech a jejich „slibu odvety“ Rusku. Chazaři se „rozprchli“ z Ruska do světa a dnes z nich jsou Rothschildové …. a další vládnoucí elita, která tahá za šňůrky loutek v podobě prezidentů, korporací… Tím, že zničí Rusko, získají další moc a prostředky.

Tato „vládnoucí“ elita, není pánem světa, ale je také loutkou dalších entit. Tyto entity nás po tisíce let zneužívají a mají nás jako „ovce“ na maso a energii. Zde jsem zašel asi dál, než jsem chtěl.

Chtěl jsem napsat pohled na celou věc. Není to pohled na problém, toto není problém, ale další „úkol“ ve škole života. Dnes v noci jsem si uvědomil, že se s tímto „systémem“ nedá bojovat silou, násilím, tak jak to dělá on. Protože bychom se dostali na stejnou úroveň, jako on. Je třeba bojovat srdcem, Láskou, odpuštěním. Milovat a odpouštět, neznamená to, že si necháme vše líbit, ale nebudeme násilí oplácet, pouze se bránit, vykrývat „úder“, ukročit bokem a nechat energii protivníka projít „za nás“.

Odešel sex a přichází milování

Delší dobu přemýšlím, zda se téma sex, erotika, milování, sem hodí. A ve čtyři ráno, jsem usoudil, že ano. Vždyť je to vlastně lidská potřeba, stejně jako jídlo, procházky či toaleta.

Pozoruji na sobě změnu, změnu vnímání mé sexuality. Ne, že bych se přeorientoval na stejné pohlaví či snad na něco úplně odlišného, ale spíše je změna ve vnímání prožitku. Ty tam, je potřeba ho tam strčit, zakvrdlat a uvolnit ze sebe napětí. Postupně cítím, že mě tato aktivita nenaplňuje, byť podvědomě ji stále vnímám, jako zažitou a je jakoby "mou součástí". Ale vím, že toto již nechci. Že toužím po jiném vnímání. Byť fyzická potřeba, by se na první pohled, mohlo někomu zdát shodná. 

Před mnoha lety, jsem měl milenku. Náš vztah trval několik let. Ona byla z druhé strany republiky, proto naše schůzky byli několikrát do roka. Ale o to intenzivnější. Vzájemně jsme k sobě cítili vztah, ale také si uvědomovali, že máme partnery. Proto city, touhu, nevyřčenou lásku, vždy schovali do "kufru", při odchodu z pensionu, hotelu. A zase rozbalili, až za několik měsíců, když jsem se zase sešli. Jednou, takhle v létě, v pensionu, se hned po příchodu na sebe vrhli a začali milovat. Ona dole, já na ní a v ní. Toužil jsem po ní a ona po mě. Dnes vím, že v tom bylo více, než sex. Milujeme se, já ji držím hlavu v náručí, pomalinku se v ní pohybují, vychutnávám si ten krásný společný pocit a v duchu křičím "miluji tě". A náhle se to stalo. Čas se zastavil, náhle jsem si uvědomil, že jsme středem vesmíru a naše duše vystoupili z nás, nad nás. Naše duše začali tančit, proplétat se a zářit mnoha barvami. Byl to nádherný pocit, který mě změnil pohled na sex. Náhle zde nebyl ten pocit "honba za orgasmem" protože vyvrcholení, "vystříkání se" je nic, proti tomu, co se stalo. Orgasmus u mě trvá několik vteřin a pak "nic". Tím nic, myslím prázdno, klid (vymeteno v hlavě) a pak zase reálný život. Po tom krásném prožitku, si čím dál více uvědomuji, po sexu, že o čem je ten sex? Ano, mám potřebu ho tam strčit, jak jsem psal na začátku, ale čím dál více, si potom uvědomuji, o čem to je? Ta potřeba je stereotyp, který mám zažitý, možná mě "stvořitelé" tak geneticky naprogramovali, abych zapomněl, že existuje i něco jiného, krásného a Božského. Možná stvořitelé – Anunaci, chtěli, aby lidé sexovali a množili se. Přeci jenom ze "zakázané" historie víme, že lidstvo bylo stvořeno, jako "nástroj" Anunaků, aby zde na zemi vykonávali fyzickou práci. Takže sex, vlastně byl "program" pro kopírování a obměna dosluhujících dělníků.

Ten Božský pocit, kdy se naše energie, duše spojí s partnerkou je nepopsatelný, ale již vím, že to je to, co chci prožívat s partnerkou. Proto již "nesexuji" s každou, která mi přijde "pod ruku", ale čekám, na tu pravou. Vím, že to nemusí být partnerka na celý život, ale může to být, jen vzplanutí dvou duší.

S kamarádkou jsme se bavili o vztahu, jak to vnímám já. Jak bych to chtěl vnímat. Či jaké to možná bude, v další dimenzi, do které teď přecházíme. Popisoval jsem ji to tak, že teď jsem s ní. Žijeme a tvoříme spolu svět. Manželství již nejsou. Partneři jsou spolu tak dlouho, jak jim to vyhovuje a naplňuje. Ona, má partnerka náhle někoho poznala a zamilovala se do něho. Já to také vycítil, cítil její štěstí a byl z toho také šťastný. Žijeme přeci v době, kdy máme všechny smyslu funkční a nejsou nám blokované, jako v minulé dimenzi. Partnerka ke mně přišla a oznámila mi, že se seznámila a ráda by byla s ním. Já, jelikož k ní cítím BEZPODMÍNEČNOU LÁSKU, tak ji to moc přeji. Respektive oběma to přeji a jsem z toho šťastný. Vím totiž, že nezůstanou dlouho sám.

Takto vnímám, přeji si, aby to bylo v páté dimenzi.