Delší dobu přemýšlím,
zda se téma sex, erotika, milování, sem hodí. A ve čtyři ráno, jsem usoudil, že
ano. Vždyť je to vlastně lidská potřeba, stejně jako jídlo, procházky či
toaleta.
Pozoruji na sobě změnu,
změnu vnímání mé sexuality. Ne, že bych se přeorientoval na stejné pohlaví či
snad na něco úplně odlišného, ale spíše je změna ve vnímání prožitku. Ty tam,
je potřeba ho tam strčit, zakvrdlat a uvolnit ze sebe napětí. Postupně cítím,
že mě tato aktivita nenaplňuje, byť podvědomě ji stále vnímám, jako zažitou a
je jakoby "mou součástí". Ale vím, že toto již nechci. Že toužím po
jiném vnímání. Byť fyzická potřeba, by se na první pohled, mohlo někomu zdát
shodná.
Před mnoha lety, jsem
měl milenku. Náš vztah trval několik let. Ona byla z druhé strany republiky,
proto naše schůzky byli několikrát do roka. Ale o to intenzivnější. Vzájemně
jsme k sobě cítili vztah, ale také si uvědomovali, že máme partnery. Proto
city, touhu, nevyřčenou lásku, vždy schovali do "kufru", při odchodu
z pensionu, hotelu. A zase rozbalili, až za několik měsíců, když jsem se zase
sešli. Jednou, takhle v létě, v pensionu, se hned po příchodu na sebe vrhli a
začali milovat. Ona dole, já na ní a v ní. Toužil jsem po ní a ona po mě. Dnes
vím, že v tom bylo více, než sex. Milujeme se, já ji držím hlavu v náručí,
pomalinku se v ní pohybují, vychutnávám si ten krásný společný pocit a v duchu
křičím "miluji tě". A náhle se to stalo. Čas se zastavil, náhle jsem
si uvědomil, že jsme středem vesmíru a naše duše vystoupili z nás, nad nás.
Naše duše začali tančit, proplétat se a zářit mnoha barvami. Byl to nádherný
pocit, který mě změnil pohled na sex. Náhle zde nebyl ten pocit "honba za
orgasmem" protože vyvrcholení, "vystříkání se" je nic, proti
tomu, co se stalo. Orgasmus u mě trvá několik vteřin a pak "nic". Tím
nic, myslím prázdno, klid (vymeteno v hlavě) a pak zase reálný život. Po tom
krásném prožitku, si čím dál více uvědomuji, po sexu, že o čem je ten sex? Ano,
mám potřebu ho tam strčit, jak jsem psal na začátku, ale čím dál více, si potom
uvědomuji, o čem to je? Ta potřeba je stereotyp, který mám zažitý, možná mě
"stvořitelé" tak geneticky naprogramovali, abych zapomněl, že
existuje i něco jiného, krásného a Božského. Možná stvořitelé – Anunaci,
chtěli, aby lidé sexovali a množili se. Přeci jenom ze "zakázané"
historie víme, že lidstvo bylo stvořeno, jako "nástroj" Anunaků, aby
zde na zemi vykonávali fyzickou práci. Takže sex, vlastně byl
"program" pro kopírování a obměna dosluhujících dělníků.
Ten Božský pocit, kdy se
naše energie, duše spojí s partnerkou je nepopsatelný, ale již vím, že to je
to, co chci prožívat s partnerkou. Proto již "nesexuji" s každou,
která mi přijde "pod ruku", ale čekám, na tu pravou. Vím, že to
nemusí být partnerka na celý život, ale může to být, jen vzplanutí dvou duší.
S kamarádkou jsme se
bavili o vztahu, jak to vnímám já. Jak bych to chtěl vnímat. Či jaké to možná
bude, v další dimenzi, do které teď přecházíme. Popisoval jsem ji to tak, že
teď jsem s ní. Žijeme a tvoříme spolu svět. Manželství již nejsou. Partneři
jsou spolu tak dlouho, jak jim to vyhovuje a naplňuje. Ona, má partnerka náhle
někoho poznala a zamilovala se do něho. Já to také vycítil, cítil její štěstí a
byl z toho také šťastný. Žijeme přeci v době, kdy máme všechny smyslu funkční a
nejsou nám blokované, jako v minulé dimenzi. Partnerka ke mně přišla a oznámila
mi, že se seznámila a ráda by byla s ním. Já, jelikož k ní cítím BEZPODMÍNEČNOU
LÁSKU, tak ji to moc přeji. Respektive oběma to přeji a jsem z toho šťastný.
Vím totiž, že nezůstanou dlouho sám.
Takto vnímám, přeji si,
aby to bylo v páté dimenzi.
