středa 16. prosince 2020

Létající sen



Ve snech jsem dříve moc nelétal, možná v mladí, nevím. S létáním jsem míval vždy problém. Málo kdy jsem letěl, tak jak chci, spíše jsem dělal dlouhé skoky, někdy, až nad stromy. V jednom příběhu zde popisuji sen, jak chci letět, ale žena mě stáhla dolů.
A tak jsem včera požádal o létající sen. Ano, požádal, já když něco "chci", tak o to požádám světelné bytosti, anděli, Boha... a vím, že se to stane. A tak včera večer, když ulehám do postele, jsem požádal o létající sen. Klidně i astrální cestování, které jsem zažil několikrát, ale spokojil bych se i s obyčejným létáním nad městem. 
A tak se stalo, ráno mě probudil telefon a já měl ještě v paměti sen. Asi jste zažili mnohokrát, že se vám zdál sen a za chvilku se vám vytratil z hlavy. Zůstala jenom vzpomínka, na něco a nevíte o čem to bylo. Naštěstí telefonát přerušil sen a já si ho mohl zapamatovat a uvědomit. 
Ve snu jsem byl v místech kde to znám, to místo je pouze v mé hlavě, ale vím kde jsem a často tam ve snech chodím. Je to ponuré prostředí, ale mě to nevadí, není tam velké nebezpečí. Ale co se dnes stalo, já létal, roztáhl jsem ruce a letěl. Vznášel se i dost daleko od míst, létal nad rozvodněnou řekou, v teplých krajích i nad zamrzlou řekou v Rusku. Proletěl jsem domem, tak, že jsem se ve dveřích a oknech otočil na bok jako letadlo.
Bylo to krásné a já byl (jsem) z toho šťastný. Šťastný ze snu, ale i z toho, že to funguje. Protože stačí si jenom přát a požádat.
Když, už se bavíme o létání, tak si vzpomínám na nedávný sen. V mnoha případech, si ve snu uvědomuji, že je to sen a mohu ho částečně, ale i plně ovládat. Ve snu jsem byl s mojí známou, která se mi líbí a mám o ní zájem (ona zájem nemá a plně to respektuji) a napadlo mě, že bychom mohli spolu létat. Bylo hezké pozorovat mě a ji při letu. Věděl jsem, že mám problém s létáním. A co se stalo? Ona mě držela za ruku a jako malého kluka z lehka táhla za sebou. Nebylo to nucené, spíše pomoc. Ona létala, bez problému a já za ní vysel. Nepadal jsem, či byl velká zátěž a když mě pustila, neletěl jsem moc obratně a rychle, jako ona, ale ani jsem nespadl. Byl jsem jako kluzák, co ho musí tažné letadlo vytáhnout, aby mohlo plachtit.
Jsou to krásné zkušenosti a pohledy. A já moc za ně děkuji. 

středa 19. srpna 2020

Instantní láska



Sedím v kavárně, čtu knihu a ke kávě pojídám zákusek. Host vedle u stolu si objednal pizzu č. 4. Obsluha se šla podívat do mrazáku, zda ji mají a měli. V igelitu, bezduchou zamraženou placku odnáší rozpéci. V tom mě napadlo přirovnání k nevěstinci, k bordelu, kam si člověk zajde, aby naplnil svou potřebu a odešel, zase do reality. Někdo má hlad, někdo chce "lásku". Nemají čas se zastavit a najíst se čerstvého s Láskou připraveného jídla.....

pátek 12. června 2020

Pohádka nejen pro Aničku




Dveře od bytového domu nebyli zavřené a tak vejít dovnitř nebyl problém. Ve kterém patře, ale bydlí? A tak se pěšky po schodech vydávám hledat její byt. Rodina Hluchých, Petr Konečný, Ing. Horáková Magda, co patro, to tři byty, netrvalo to ani dvě patra a stanul jsem u jejich bytu. Zvonek cinknul a po pár vteřinách stála ve dveřích a hned mě pozvala dál. Krásná mladá žena, ale unavená, smutná, bezradná a zmatená jako laň co přišla o svou matku střelou od myslivce.
Sedíme u stolu a Petra mi začíná vyprávět svůj život. U druhé věty zavírá oči, z kterých jí začínají vytékat slzy. V ten samý okamžik do místnosti vběhla malá roztomilá holčička a zarazila se. Vidí cizího pána sedět za stolem a maminku jak brečí. Mámí co se děje, táže se princezna. To nic, to mě spadlo asi smítko do oka. Malá princezna se podívá na mě a zeptá se maminky "kdo to je?" Vstanu, přistoupí k malé princezně, pokleknu, abych byl ve stejné úrovni jako ona a představím se "dobrý den slečno, jmenuji se Pavel Koukal a přišel jsem navštívit tvojí maminku". Usměji se a podávám ruku, kterou přijímá a povídá dětským hlasem "dobrý den jmenuji se Anna Roztomilá". Jestli chceš, můžeš mi tykat, jsem Pavel. Tak jo, to bude lepší, usměje se na mě také. A co tu děláš, proč jsi přišel? Přišel jsem, protože jsem jel okolo a chtěl maminku pozdravit a zeptat se, jak se má. Zalhal jsem, nebudu ji přeci vyprávět, že maminka mě pozvala, protože se chce popovídat o životě. Nechtěl jsem malou rozesmutnět a také ji vytvořit mnoho otázek, které by v této situaci nepomohli.
Anička se podívala na maminku a povídá "maminko proč jsi smutná?" Nečeká na odpověď, otočí se na mě " ty jsi maminky kamarád? Víš, maminka je už dlouho smutná a večer brečí. Myslí si, že já to nevidím, ale já to vidím. Usměji se na malou a povídám ji. Ano, maminka je smutná a bolí ji srdíčko. Víš, kde má maminka srdíčko? Anička přiskočí k mamince a položí ji dlaň na místo kde má srdíčko. Tady přece, to ví každý, hrdě hlásí. Ano, máš pravdu a teď si poslechni maminky srdíčko, jak tepe. Přikládá mamince hlavu na hruď a tiše naslouchá. Slyším, slyším ho, vesele hlásí. Maminka nás stále tiše pozoruje a začíná se usmívat. Chtěla bys mamince pomoci, aby ji srdíčko nebolelo? Anoooo, chci, okamžitě Anička volá ke mně. Tak pojď ke mně a pozorně poslouchej, prozradím ti jedno velké tajné kouzlo, které uzdraví srdíčko tvé maminky a nejen srdíčko a nejen tvou maminku, ale každého kdo bude chtít. Anička na mě kouká a hltá každé mé slovo. Chce mamince pomoci. 
Tak jdeme na to, usměji se a začnu povídat. Pokud budeš chtít někomu pomoci, budeš mu posílat energii, já jí říkám Láska. Energii, co to je? Vykulila na mě oči. Představ si, jako bys měla v ruce hadici a z ní ti stříkala voda a ta voda je energie a ty jak máš v ruce hadici, tak dokážeš vodou stříkat přesně tam, kam chceš a také dokážeš vodu zapnout a vypnout. Aha, tak to chápu, pokračuj. Nervózně se na mě podívala a pak se zarazila a hned se ptala "a kde tu energii, tu vodu budu brát, to budu stále tahat za sebou hadici? To jsem se zase já usmál, protože měla pravdu a představa, jak taháme za sebou každý hadici je humorná. Máš zajímavé otázky a jsem rád, že se ptáš. Hadice byla pro představu, hadici v životě potřebovat nebudeš, hadici si můžeš představit jako bílé světlo, které k tobě posílá Bůh. Znáš Boha? Raději se hned zeptán. Ano, maminka mi o něm často vypráví. To jsem rád, že se maminka s tebou o Bohu baví. Víš, Bůh je skvělý, Bůh nás všechny miluje, má nás rád, a když ho požádáme o energii o Lásku jak jí říkám já, tak nám jí dá. A představ si, dá nám ji vždy a úplně zdarma. Dokonce za to nic nechce. Doopravdy za to nic nechce? Otázala se Anička. Ano, nic za ní nechce on jí má nekonečné množství, on je Láska, a když někoho miluješ, tak chceš, aby ten druhý byl šťastný a pokud tě o něco požádá a ty toho máš hodně, tak mu to ráda a s láskou dáš. Aha, tak to pak jo, takže Bůh má hodně Lásky a miluje mě. Jak víš, že mě miluje? Bůh je jako tvá maminka, ta tě přivedla sem na svět a vždy tě bude milovat, ať uděláš v životě sebevětší hloupost. A Bůh je jako naši rodiče, Bůh je rodič všeho na zemi a nejen na zemi. Proto Bůh miluje každého a je mu jedno, zda je hodný či ne, zda je malý, velký, tlustý, zdravý či nemocný. Bůh miluje všechny stejně, Bůh miluje tou největší Láskou, kterou znáš a tu Lásku, kterou znáš ještě vynásob milionkrát a bude to ještě málo. Jmenuje se to Bezpodmínečná Láska, Láska bez podmínek. Láska bez podmínek? Zase se Anička zeptala. Ano, bez podmínek. Asi víš, co jsou podmínky, podmínky jsou "když" Když? Vykulila na mě oči a já povídal dál. Když, je takové slovíčko, které vytváří podmínku - když mně dáš lízátko, budu tě mít rád, když mně koupíš autíčko, budu tě mít rád anebo opak, když mně nekoupíš autíčko či mi nedáš lízátko, nebudu tě mít rád. Anebo něco podobného: mám tě rád, protože jsi hezká, mám tě ráda, protože mě miluješ. To jsou ty podmínky, které určují kdy a za jakých podmínek mám či nemám něco a někoho rád. Aha, už to chápu, takže Bůh miluje i bez těch podmínek. Ano správně, přikývl jsem Aničce. 
Vrátíme se tedy k Lásce, kterou ti posílá Bůh, když si o ni řekneš. Takže jsi požádala Boha o Lásku. Žádat se dá jednoduše, stačí pomyslet anebo si v duchu o tu Lásku požádat. Každý má svůj postup a sám si najde ten nejvhodnější. Teď uděláme to, že ho poprosíme. Představ si že mluvíš k Bohu a řekni mu. Pane Bože, mohu poprosit, požádat o Tvou Lásku? Uvidíš, jak ti Bůh odpoví, že ano a hned ti ji dá. Dá ti jí tolik, kolik jenom budeš chtít, sama víš, že jí má nekonečné množství. Možná, ze začátku nic neuvidíš a ani neuslyšíš, jak s tebou Bůh mluví, ale neboj, za krátkou dobu uslyšíš první náznaky slovíček, pak ze slovíček útržky vět a po čase si budete s Bohem bavit. Takže Bůh ti teď dal Lásku, představ si, jak Láska k tobě z nebes teče, já ji vidím jako bílé světlo, není oslňující, ale je jasné. Toto světlo klesá na mou hlavu a ramena. Stejně jako u tebe. Představuj si ji, představ si světlo jak ti svítí na hlavu, projasňuje vlásky a svítí, až na ramena. Zde proniká do tvého těla a ty ho přijímáš, představuj si, jak ti světlo naplňuje celé tělo. Jsi jako láhev, které světlo naplňuje. Jsi plná světla, jsi plná Lásky. Čisté a bezpodmínečné Lásky. A teď jdeme na to kouzlo, o kterém jsem ti vyprávěl. Tiše na mě kouká a hltá každá slovo. Vnímám jak je natěšená, šťastná. Maminka nás mlčky pozoruje a je šťastná, protože zapomněla na smutek, který jí delší dobu vyplňuje. A teď milá Aničko, začneme kouzlit, vážně se zadívám na mladou princeznu a ona zvážní. Teď si představ, že máš v ruce hadici s vodou a tu lásku, energii, která do tebe od Boha stále přitéká, můžeš začít stříkat na maminku. Představ si, že z dlaní ti stříká voda, představuj si stejné světlo, jako do tebe přitéká. Ty máš tu možnost mamince poslat energii, Lásku. Anička se postavila, lehce před sebe natáhla ruce a se soustředěním začala na maminku stříkat proud Lásky. Vidíš něco Aničko? Vidím, já jí vidím. Mamíííí, já na tebe stříkám Lásku. Maminka je celá mokrá, je zlatá a svítí. Maminka se směje, je šťastná, Anička také. Anička se rozeběhne za maminkou a obě se obejmou. Maminko, já tě miluji, i když jsi teď celá mokrá od Lásky. Ale neboj, je to od Boha, jsi krásná a celá záříš. 
Po chvilce Anička pustila maminku a s úsměvem přišla ke mně a povídá. Ono to funguje, podívej se, jak se maminka směje a před chvilkou brečela. Aničko, to jsem rád, od teď můžeš kdykoliv komukoliv posílat Lásku. Jenom bych ti ještě řekl pár věcí, které je dobré vědět. A co ještě mám vědět Petře? No když o něco požádáš a je ti dáno, co uděláš? Poděkuji? Ano Aničko, je dobré poděkovat. Někdy se může stát, že zapomeneš i já často zapomínám poděkovat za Lásku, kterou dostávám a tak, kdykoliv si na to vzpomenu, tak poděkuji. Můžeš kdykoliv a kdekoliv. Panééé Bože, volala na celou místnost Anička. Pane Bože já ti moc a moc děkuji za tvou Lásku, kterou jsem mohla dát mamince. Podívej se, jak se teď směje. Haleká Anička na celý pokoj a mi se všichni smějeme. Aničko, můžeš děkovat i potichu, v duchu. A on to Bůh uslyší? Ano, Bůh slyší všechno, úplně všechno i to co si myslíš. Odpovídám princezně. Ajaj zalekla se. On fakt slyší všechno a umí číst myšlenky? Ano Aničko, Bůh ví o nás vše. A i přesto, že ví o nás vše tak nás miluje. To je ta bezpodmínečná Láska. On miluje i lidi co se nechovají hezky, miluje úplně stejně opilého pána co včera večer, když jste šli z nákupu a on obtěžoval maminku, tak stejně i tvého tatínka. 
Takže první pravidlo je "požádat/poprosit".
Druhé pravidlo je "poděkovat"
Třetí pravidlo je hodně důležité. Ono je třetí pravidlo? Ano, pravidel je více, ale neboj, nejsou to pravidla, která když nesplníš, tak bude následovat trest či to fungovat nebude. Jsou to vlastně informace, které by jsi měla vědět a časem se ti stanou automatické, nebudeš o nich přemýšlet a budeš je vykonávat jako samozřejmou věc. 
Tak tedy to třetí pravidlo je dost důležité. Zní "nedávej energii tomu, kdo ji nechce či odmítá", každý má právo energii přijmou dobrovolně. Je třeba vždy v životě respektovat právo rozhodnutí druhého, i kdyby ho to mělo třeba stát život. Anička znejistěla a zeptala se, jako když uvidím nemocného člověka, já bych věděla, že mu může energie pomoci a uzdravit ho, tak mu ji nesmím poslat? Ano, pokud on nebude chtít, tak ne. Zapomněl jsem ti říci, že se ptáš jeho duše ona je totiž moudřejší než tělo. Anička teď vykulila na mě oči a řekla "duše?". Ano duše. V každém z nás i v tobě je duše. Za chvilku ti o ni něco řeknu, ale až za chvilku. Takže než milá Aničko, začneš někomu posílat energii, nejdříve se zeptej jeho duše, zda chce poslat energii, Lásku od Boha. Teprve, když ti duše odpoví, že ano, můžeš posílat Lásku. Je to stejné, jako třeba s jídlem. Jsi v restauraci a číšník ti přinese špenát a začne ti ho nutit, protože je přeci zdravý a tobě pomůže. Také by se ti to nelíbilo a přitom to číšník myslel dobře. Aha, ale co když ten člověk umře, když bych mu mohla poslat Lásku a on nebude chtít. Ano, je to smutné a může ti to dlouho trápit, ale ty za to nemůžeš, je to jeho právo a on se tak rozhodl. Netrap se s tím, i když člověk zemře, tak vlastně nezemře úplně, ale pouze odloží své tělo a duše se zase vrátí na zem v jiném těle. Je to úplně stejné jako třeba s autem. Představ si. Auto je tělo a duše je řidič. Auto bez řidiče nemůže jezdit, ať se snaží sebevíc. To je humorné, směje se Anička. Aničko, představ si, že jsi teď řidič a máš nové auto. Než ses naučila jezdit, jezdila jsi nejdříve na tříkolce, na kole a teď sedíš v autě. Stejně je to v životě, učíš se chodit, jezdíš na tříkolce a tak dál. Stejné je to s duší, která se učí žít zde na Zemi. Prožíváš zde mnoho životů, z kterých se učíš. Jedenou jsi švadlena, podruhé princezna, lupič v lese, prodavač, ale i třeba vrah anebo tě někdo zavraždil. Všechny tyto životy tě učí. Není žádný špatný život, možná si myslíš, že život loupežníka, vraha nebo oběti byl špatný, ve tvých očích to tak vypadá, ale tento život jsi musela prožít, abys dnes věděla, že to nebylo dobré. Teď víš, že loupit, zabíjet není dobré a víš, že to již nechceš a nebudeš dělat. To je ta krása zde na Zemi, že zde můžeme hrát tisíce divadelních představení a vše prožít na vlastní kůži. Proto na světě nic není špatného, to jenom mi vidíme věci z jiného úhlu, než to doopravdy je. Co se nám děje, děje se proto, že to tak má být, je to pro naše dobro a také proto, že si to naše duše, než vstoupila do našeho těla vybrala. Duše, než vstoupí do těla, tak si vybere, co chce prožít, ví co bude, ale neví, co bude cítit. To cítění, pocity, emoce nálada, to dělá duši silnou a moudrou. To jsou ty zkušenosti, které nás posilují. Anička mi skočila do řeči a ptala se. A co se stane, až budou duše všechno znát a vše prožije? Až duše všechno pozná, vše bude vědět dojde k uvědomění si, že na světě, v životě jde o jedno a to o Lásku. Z Lásky jsme se zrodili, z Lásky jsme dostali od Boha volnost, protože Bůh věděl, že až si tu Lásku uvědomíme, tak ji přijmeme a splyneme v jednotu Lásky a kruh se uzavře. Anička se na mě kouká a usmívá se, mamina kouká na nás a po tvářích ji tečou slzy. Anička se otočí na maminku a vykřikne. Mamííí ty zase brečíš, ono to nefunguje, vyčítavě se Anička na mě podívá. Já se usměji, maminka zavolá něžně na Aničku a povídá. Má milovaná, já nebrečím, protože mě něco bolí, protože Láska nefunguje, ba naopak, já brečím samým štěstím a Láskou, protože mi srdíčko zpívá a jsem šťastná.