Proč se nám dějí "špatné" věci?

Co je špatná a co je dobrá "věc", která se nám stane během životů? Ta dobrá "věc" je náhoda, šťastná náhoda, za kterou jsme rádi a radujeme se z ní. Takto to vidí mnoho z nás. 
Když se stane špatná "věc", říkáváme "pane Bože, proč se to zrovna stalo mě?".

Náhoda není, jsou jenom stavy, které se stát mají, jsou tu:

- abychom se z toho ponaučili 

- aby nám pomohly.

PONAUČENÍ může být třeba i z malého odření auta na namrzlé vozovce. Na začátku budete nadávat sobě, že máte odřený lak. Ale ještě si neuvědomíte, že zde již máte "další" zkušenost, která vám příště řekne "jeď do té zatáčky pomalu!" Pokud byste ji neměli, následky by byly možná horší, než jenom poškrábaný lak.

POMOC - Andělé a jiné bytosti nám pomáhají. Jejich pomoc někdy vidíme, jako by to pomoc ani nebyla a i tak danou situaci hodnotíme. Třeba zabouchnuté klíče v autě. "Tak a teď už tu schůzku doopravdy nestihnu! Proč zrovna mně se to  muselo stát, když pospíchám?" Andělé možná věděli, že na cestě by vás čekala vážná nehoda a tak vám zabránili v cestě.

Naše pohledy na danou "věc" jsou krátkozraké a pouze jednostranné. Vidíme danou věc pouze teď. Kdybychom se, ale mohli na danou věc podívat i z jiného úhlu a času, hned bychom ji pochopili. 

Proto nesuďte "věci", ale berte je jako dar.

Krásný příběh na toto téma je o dvou Andělech, co chodí po Zemi. Starší ukazuje Svět mladšímu a nezkušenému. Na konci tohoto příběhu, který rád vyprávím, se vždy pozastavím, abych nezačal brečet. Až budete se mnou, zeptejte se na tento příběh anebo si ho vyhledejte na netu, je tam asi tisíckrát :-)

Začátek nového

Mám kamarádku, náš vztah začal jako milenecký a po čase jsou z nás kamarádi. Je to ta samá žena, o které jsem se ve svém blogu již nejméně dvakrát zmínil. Kamarádka se rozešla s přítelem, předtím "3cm bulka" v děloze a do toho "přechod". Ideální kombinace - hormonální nerovnováha rozhozená navíc chemickými hormony, rozchod… Takže chodící "plačka" :-)
Pomalinku ji učím, aby se milovala a přijala, taková jaká je. "Bulka" informovala o tom, že život, který žije, není "dobrý" a že by tělo/duše chtělo velkou změnu. Jinak se stane "neštěstí".

Před týdnem volám Janě, aby ji "prolustrovala" z pohledu numerologie. A na co přišla? Konstelace planet, (nevím kterých) je jí hodně nakloněna a je na začátku přeměny. Když jsem jí to sdělil, byla trochu v šoku a její reakce byla pochopitelná - "já nic takového nechci, nechci změnu!". Mnoho lidí se bojí změny a raději se "utopí" ve "srabu" než by udělali krok do neznáma. Ale neměla na výběr, oznámil jsem jí, že má "smůlu" :-), že cesty zpět již není :-) V neděli ještě jednou společně voláme  Janě a ta opět potvrdila svá slova a více to rozebrala. Kamarádka to již přijala a "smířila" se s tím.

Večer spolu ležíme v posteli (byli jsme v divadle) a já jí posílám Lásku, Boží Lásku. A v tom se probudím, mám strach, ale nebojím se. Vnímám, jak něco chce kamarádce "ublížit". Pochopil jsem, že si jí "TO" chce vzít "zpět", nechce, aby se změnila. Otočím se k ní zády, abych ji chránil, povídám "TOMU", že ji nedám a budu jí chránit. "Naplňuji" pokoj Láskou, posílám sobě, jí, ale i "TOMU" Lásku a prosím Boha o pomoc. Nebojím se, ochraňuji. Vím, že jsem silný, ona je slabá a potřebuje ochraňovat.
Uvědomil jsem si, že duše, která "přežívá" je pro tu "druhou stranu" ideální a "neškodná", zatímco duše, která se mění, rozvíjí se, probouzí, je "nebezpečná" a proto, dokud má málo energie bránit se, jí "TO" snaží stáhnout zpět.

Nebojme se a postavte se proti "TOMU", řekněte NE a pošlete na "TO" Lásku. Láska je mocná, Láska je čistá.

Teď, právě teď, jsem dostal další důkaz ….

Teď, právě teď, jsem dostal další důkaz Boží Lásky, a že to vše „funguje“. Přišel za mnou starší syn, a že by chtěl, jako každý večer, podrbat záda. Drbám psy i děti, všichni to mají rádi :-) Nejdříve ho lehce hladím či spíše šimrám po zádech a pozoruji, jak se mu staví chloupky. Poté přiložím dlaně na záda a prosím Boha o jeho energii a Lásku pro Jiříčka. Po chvilce se ptám syna, zda něco cítí a on, že horko z dlaní. Povídám mu, že je to od Boha pro něho a on, zda bych místo horka uměl i chlad. Napadlo mě požádat Boha o „ukončení/ pozastavení“ a tak řeknu „konec“ nebo „off“, už si to nepamatuji a Jiříček okamžitě hlásí, že cítí chlad. Poté řeknu „zapnout“ a on okamžitě hlásí, že cítí teplo. Bylo to rychlejší, než to vyslovit, stačila myšlenka a hned se to „zapnulo“ na plný výkon.

Dnes jsem dostal krásné dva důkazy. První, o kterém už vím delší dobu je ten, že mohu posílat Božskou energii – Lásku. Tento dar jsem měl již před mnoha léty a přišel o něho, viz blog „Jak to začalo“.  Schopnost se mi navrátila nedávno, je tomu rok, dva. Nedávno jsem pomohl kamarádce se zbavit „3cm bulky“ v děloze, pomáhám příteli s prostatou, který hned druhý den hlásil zlepšení (možná to byl placebo efekt, čas ukáže) a pár dalších….

Druhý důkaz je síla myšlenky – prosím o energii/Lásku a hned jí mám a dávám. Prosím o ukončení/pozastavení a energie přestane „téct“. Druhý důkaz je mnohem větší, než na první pohled vypadá. Je to důkaz toho, jakou má myšlenka/slovo sílu. Proto pozor na to, co si myslíte, co říkáte a co si přejete. Nemusíte to ani vyslovit nahlas a myšlenka se dá hned do pohybu a koná!!! Proto milujte a přestaňte nenávidět!

S Láskou váš Tonda :-)

Pejskové a jiná zvířátka

Mnoho let pracuji mezi lidmi, chodím k nim domů a při této příležitosti potkávám i jejich domácí mazlíčky. Přiznám se, mám mnoho úchylek, jedna z nich je pohladit, podrbat domácí mazlíčky, hlavně psy.

Dnes jsem byl u jedné starší paní a ta měla také staršího pejska. Pejsek mě přivítal, nechal se pohladit a v klidu vyskočil na gauč a odpočíval. Já mezi tím dělal svou práci, ale dcera té paní na mě i psa koukala a nestačila se divit. Jejich pejsek nemá rád cizí lidi, vrčí anebo se někam schová. U mě se choval jako bych byl členem rodiny.

Jednou, před mnoha a mnoha lety drbu psa a majitelka na mě nechápavě kouká a povídá "on vás nepokousal?". Kdyby mi paní řekla, že pes je agresivní, asi bych se bál, ale já byl přirozený a choval se jako vždy ke zvířatům. S úctou, respektem k jejich území a hlavně nehladil jsem je hned po hlavě, ale nechal se očuchat a podle pohybů zjistil, jaký je to pes a zda chce, abych přišel do jeho teritoria a hladil ho.

Je to hlavně tím, že pes vycítí, jaký kdo je a tak se k němu chová. Psa sladkými řečmi neoblbneš :-)

Haf haf a krásný den vám přeje Tonda :-)

Co se mi (nejen) dnes přihodilo

Občas zajdu na kávu do kavárny u nás ve městě. Kavárna je útulná a i název vypovídá za vše „Pohoda“. Ještě před tím, než jsem usedl ke kávě, mě hlad zavedl přes dvůr do restaurace. Auto bych mohl nechat zaparkované u restaurace a pak dojít do kavárny, ale já to udělal obráceně a auto nechal u kavárny a došel do restaurace. Po dobrém jídle, už sedím u kávy s rozečtenou knihou.

Po čase se ve dveřích objevil známý a jde rovnou ke mně. Povídá, že viděl mé auto a tak ho napadlo, že budu uvnitř a že by mě rád viděl. Usedl a začal vyprávět, jak byl na operaci se srdcem. Věděl jsem to a také se ho ptal, jak se mu daří. Během hovoru řekl, že srdíčko je již po generální opravě, ale že špatně vidí na jedno oko a možná, že bude špatně vidět i na druhé. To slovo „špatně“ je nevýstižné, mělo by být skoro vůbec a pouze „zdeformované“ lomy světla. Povídám mu, že jednomu autorovi mnoha knih a médiu Chico Xavierovi z Brazílie, bylo jeho Andělem sděleno na jeho problém se začínající slepotou jednoho oka toto: „máš dar dvou očí, k životu ti, ale stačí i jedno oko“.  Honzu to zaujalo a tak jsme se bavili dál. Povídám mu, že já sám jsem v invalidním důchodu a že klidně mohu „zalézt“ do kouta a nechat se litovat, anebo se nad to vše povznést a radovat se ze života. Také povídal, že jeho manželka začíná být vážně nemocná na nohy a možná přestane úplně chodit. Hodně jí tíží to, že bude odkázána na pomoc druhého a bude v jejích očích na obtíž. Honza jí řekl, že se o ni postará. A já si uvědomil, že to od něho není soucit, ale dobrovolná povinnost za léta společného manželství. Co povinnost, je to samozřejmost o které se nepochybuje. Dále mě napadlo a také jsem mu to řekl, že ona bude jeho oči a on její nohy.
Velice mě potěšilo, když mi Honzík poděkoval, že pochopil některé věci, které mu změnili „úhel pohledu“ na vznikající problém. Já zase byl šťastný z toho, že jsem mohl pomoci, že se mi plní mé přání pomáhat lidem a roz-šířit dar, který mám.  Je krásné si uvědomit, že nic není náhoda – auto na parkovišti, pocit Honzy mě navštívit v kavárně… Z těchto „náhod“ mám vždy velkou radost a jsem šťastný, protože náhody nejsou a vše je tak, jak má být. Andělé nás totiž vedou, směrují, radí, chrání …..

Děkuji vám Andělé a všechny bytosti, které stojíte při nás. Děkuji vám za vaší důvěru, Lásku a trpělivost. Děkuji, že jste :-)

Po roce zase pár písmenek pro nás

Je tomu už nějaký měsíc či rok, kdy jsem začal a hned ukončil psát blog. Začal jsem ho psát proto, že jsem přišel o mnoho pro mě zajímavých textů, které jsem kdy napsal na Facebook či WhatsApp. FB nemám, zablokovali mi ho, protože jsem nebyl ochoten zaslat doklad, ze kterého je patrné, jak se jmenuji, kdy jsem se narodil a fotografie. WhatsApp mám od doby mého konce FB, ale během aktualizací telefonu jsem neměl aktivovanou automatickou zálohu a o vše přišel.

Psal jsem si hodně s mojí duchovní sestrou, milenkou, andělem a sestrou v jedné osobě, mojí milovanou Petrou. Psali jsme si, co jsem prožil, co mě napadlo a co mi bylo řečeno - od lidí, ale hlavně od duchovních bytostí. To mě nejvíce mrzelo a tak přišel na řadu blog.

Za rok, co jsem naposledy psal se hodně změnilo, hlavně poslední měsíce. Seznámil jsem se blíže s mojí třídní učitelkou Aničkou a jejím manželem Petrem, oba je znám ze základní školy, ale jako učitele. Seznámení bylo "humorné", dozvěděl jsem se, že jsou "divní". Okamžitě jsem zbystřil :-) a přál si se s nimi seznámit. V mém životě, od doby kdy se mi "rozsvítilo v hlavě", se dějí krásné věci a plní přání. A tak za dva dny volá Petr, že má problém a že by rád využil mých služeb. Nepamatoval si na mě ze školy. Hned jsem přijel, problém odstranil a zůstal na kávu. Při kávě jsem jim vše řekl a bylo to krásné, hned jsme si potykali a domluvili se na dalším setkání. Teď se pravidelně scházíme, Anička skvěle vaří. Máme si vždy, co říci.

Jednou Anička jela do vzdáleného města za svojí kamarádkou Janou. Já jel autem do stejného města a tak jsem vzal Aničku s sebou. A tak jsem se seznámil s Janou. Má také dar od Boha jako Anička a hned další cestu do města jsem jel též. Jednou se mnou zůstala Janička v kavárně sama, Anička si šla něco vyřídit. Během rozhovoru se mi Janička "otevřela" a rozhovořila se o svém minulém životě a také o tom, jak se v noci budí, protože útrapy prožívá znova a znova (skoro obden celý život). Najednou jsem dostal potřebu Janu vzít za ruce a rozdělit se s ní o její trápení a moji Lásku. Měla v očích slzy, ale byla šťastná. Po čase mi řekla, že už sny nemá a že jsem ji "odblokoval". Bylo to pro mě krásné a byl jsem za to vděčný, že jsem pomohl druhému.

Zjišťuji, že mám dar komunikace - slovem i písmem. Vloni v březnu (2018) jsem se rozhodl, že se rozvedu. Nebylo to takové hrrr, jak to zní, ale už pět let se snažím zachránit manželství. Třikrát jsem řekl ženě o rozvodu a nikdy to nedotáhl do konce, protože jsem si myslel, že to bude dobré. Nebylo a tak jsem zašel za právníkem a podal žádost o rozvod. Nejtěžší pro mě bylo to oznámit tchýni, kterou mám velice rád a vážím si jí. Poté jsem se rozhodl, že si najdu milenku a pořádně si zaš…. Ano, chyběl mi ten zvířecí sex, kdy si bere jeden druhého a užívá si to. Bez citu a emocí. Za  krátkou dobu se mé přání splnilo a já se seznámil. Během měsíce jsme skončili v posteli a prožili nádherný sex. Najednou jsem v sobě objevil "schopnosti" milostného aktu, kdy žena sténá blahem a prožívá několik orgasmů za sebou. Do té doby jsem to nezažil. A bylo to krásné. Ne proto, že jsem byl pyšný na to jaký jsem borec :-), kdybych měl EGO tak asi ano :-), ale proto, že dokážu udělat ženu šťastnou. S milenkou jsem se ještě párkrát sešel, spíše pomiloval a najednou jsem cítil, že se do mě zamilovala. Cítil jsem, že miluje mojí Lásku, kterou žiji a "vysílám" okolo sebe. Nemilovala mě, tedy ona si to myslela, protože to nevěděla a neznala. Musel jsem "rychle" jednat a rozhodl jsem se s ní rozejít. Nekompromisně, ale slušně jsem se s ní rozešel. Moc jí to bolelo, ale za pár dní to pochopila. Dnes jsme kamarádi, máme se rádi, a když náhodou spím u ní (je z jiného města), tak spolu nic nemáme i když ležíme vedle sebe. Po čase si našla jiného milence a mě z humoru před kamarádkami nazývala "milenec číslo 1" :-) Jednička jako že jsem byl první anebo že jsem jednička v posteli? :-):-):-) A tak jsem ji začal říkat s humorem milenka č. 1 :-) Před měsícem mi během telefonního hovoru (často si voláme) řekla, že v děloze má něco velkého cca 3 cm. Hned jsem jí nabídl, že přijedu a osobně to probereme. Vytáhl jsem jí na místa, kde sto let nebyla :-) a na jedné vyhlídce jsme si sedli na odpočívadlo a bavili se o jejím problému. Věděl jsem hned, že to nic není, že je to pouze varování jejího těla, aby se "zastavila", popřemýšlela nad současným životním stylem a změnila ho. Lidské tělo nám dává mnoho znamení, jedno z nich je, že toho už má dost, že je unavené a že si chce odpočinout, to pak přijde nemoc, abychom ulehli a odpočinuli si. Ale co udělá člověk? Narve do sebe prášky a jde do práce :-) Dále jsem ji nekompromisně vynadal, že svůj zdravotní problém a zodpovědnost dává v plném rozsahu lékařům a neřeší ho ona sama. Večer když solu ležíme v posteli, jsem jí přiložil ruku na nemocné místo a požádal Boha o jeho energii/Lásku. Druhý den po probuzení mi říkala, že má ruka jí pálila a hlavně to uvnitř nepříjemně pulsovalo. Dokonce chtěla ruku dát pryč, ale po chvilce se to uklidnilo. Každý den jsem ji večer posílal Boží energii. Vždy jsem se jí ptal (její duše), zda ji chce přijmout, protože energie, Láska se nesmí někomu dávat přes jeho odpor či nevědomí. Každý má mít právo se rozhodnout a my nesmíme porušit toto jeho právo, i kdybychom věděli, že bude následovat smrt. Jednou takhle cítím při posílání energie potřebu se očistit a poslat si i sobě energii. Proto, když jsem ukončil "odesílání" energie Lence - (milenka č. 1) tak pokračuji dál a přijímám ji pouze pro sebe, aby mě očistila. Druhý den to samé, ale najednou z ničeho nic vizuálně sáhnu Lence do břicha a vyndám černou kuličku, kterou jsem rozmáčkl a zahodil. Další dny jsem už neměl takovou potřebu posílat jí energii. 8. 8. ve 14 hodin šla na ultrazvuk, kde se mělo rozhodnout, co dál a jaká operace se provede. V 17:25 píše, že vše asi dobrý a večer posílá lékařskou zprávu, že tam nic není. Další důkaz toho, že Bůh existuje a energie/Láska nám pomáhá. Petře (duchovní kamarádka) píši tuto novinu a během psaní si uvědomuji důležitou věc. A to, že nesmím "zpychnout", ale být vděčný a děkovat za dar, který jsem dostal. Tento dar jsem měl od mládí a jednou o něho přišel, viz minulý blog. Cítím, že je to velký dar a mám za něho velkou zodpovědnost. Je to nádherný pocit a dělá mě hodně šťastným. Například dnes večer, když ťukám písmenka tohoto blogu do telefonu jsem moc šťastný a rád bych se o tento nádherný pocit s někým podělil.
Ale ještě něco vám musím sdělit, jak jsem psal o milence a přání si milenky, tak byli ještě dvě a bylo to úplně stejné, zamilovali se do Lásky, kterou vyzařuji. Nebylo mi to příjemné a bál jsem se toho, že Boží Lásku, kterou mám a žiji, zneužívám ve svůj sexuální prospěch. Časem u mě klesla potřeba sexu a nahradila ji potřeba přitulit se k ženě, dotýkat se jí a dělat ji šťastnou. Probudit se druhý den vedle ní a říci jí "dobré jitro". Klidně i bez sexu. Tuto touhu mám stále. Jak stárnu, začal jsem si přát mladou dívku. Dříve jsem byl na starší ženy, ale jak jde čas, tak se člověk mění :-) A stalo se, mé přání bylo vyslyšeno :-). Seznámil jsem se s mladou krásnou, inteligentní slečnou. Seznámení bylo krásné, pracovala jako brigádnice v restauraci a já tam byl na večeři. Zrovna jsem si hrál s telefonem a můj syn také. Mladá neznámá si udělala srandu, zda si píšeme mezi sebou a já, že ne, ale když mi dá číslo, rád si budu psát s ní. Dělala si srandičky, ale číslo mi nedala. Slečna mě zaujala a já vnímal její neobyčejnou energii, kterou vyzařovala. Při odchodu a usednutí do vozu pípla zpráva, kde bylo napsáno, zda jídlo nebylo moc horké. Ano, bylo to od ní. A tak jsme si začali psát, více já než ona. Jsem totiž strašně ukecaný a upsaný. Z písmenek od ní jsem poznal, že není hloupá, má krásný a zdravý názor na svět a ví, co chce. Prostě mě zaujala. Začala mě přitahovat její vyspělá osobnost a to co vyzařuje. Netoužím po ní jako muž po ženě (mohla by být mou dcerou), ale rád bych ji poznal jako modrou osobu žijící zde na Zemi. Vím, že mi má co říci a já ji též. Dodnes nevím, jak se jmenuje :-) Toho co se stalo během roku je mnoho, možná napíši příště další řádky. Píši to proto, abych nezapomněl. Píši tento blog hlavně pro mě a pak i pro vás, abych vám pomohl ve vašem životě. Třeba je mezi vámi někdo, kdo pátrá o sobě a věcech, které nejdou uchopit a reálně vysvětlit či popsat.

Mám nás rád a s Láskou Tonda :-)

Proč ....?

Proč tu jsme?
Proč vlastně žijeme?
Proč, proč, proč ....

Máme mnoho otázek, proč tu jsme, myšleno tady na Zemi. Také mě to dříve zajímalo a dostalo se mi zajímavé odpovědi. Nebylo to od "mé" duše, ale z jednoho skvělého webu, který mě dost posunul dál. Web se jmenuje  JESHUA

Pozdrav dne

Mnoho, ano, mnoho, možná 20 let, možná více či méně let, ale to je jedno, zdravím den. Ano, zdravím den, prostě ráno když vstanu, udělám ranní očistu a přesunu se do kuchyně, kde se napiji čisté vody a po/zdravím den. No, abych se přiznal, občas na to zapomenu, občas si na to vzpomenu až v autě při cestě do města. Ale to je jedno. Nedělám to z povinnosti, ale protože chci. Chci pozdravit, chci poděkovat a chci říci, že jsem šťastný.

Dobré jitro a krásný den,
přeji sobě, Tobě, pane Bože, všem a všemu,
nechť dnešní den je krásný a šťastný,
nechť lidé se mají rádi, jsou na sebe slušní a ohleduplní.

Jsem šťastný a zdravý,
bohatý a úspěšný,
umím uživit svou rodina a celá rodina se máme rádi,
milujeme se a respektujeme.

Děkuji Ti, pane Bože, za to, že jsem šťastný, děkuji Ti za vše,
děkuji, za to že jsi.
Děkuji všem a všemu.
Děkuji sobě.
Děkuji nám.

Je to malé, ale je to mé a vystihuje to vše, co cítím. Tuto modlitbu jsem si sám vytvořil, už ani nevím jak a kdy. Prostě tu je se mnou a je mou součástí.

Je zajímavé, když ji odříkám od srdce, tak se mi v životě více daří. Jako by to bylo kouzelné slovo, formule, co ti otevře dveře s pokladem. Jsem živnostník a vidím to na práci.

Bylo by hezké, aby každý z nás měl svou modlitbu, říkanku, která nám připomene to, co bychom chtěli. Ano, svou a ne tu mou, nevadí mi, že ji bude někdo používat, ale tato je pro mě a mé přání. Každý má svá originální přání a tak by si měl "složit" tu svojí modlitbičku :-)

Duše a tělo

Duše a tělo:

V mém okolí a vy, také jistě máte někoho, kdo je nemocný, smutný, zklamaný, no prostě se mu nedaří podle toho, jak by on sám chtěl. Stěžuje si na něco a porovnává to s jinými lidmi, kterým se daří. Mnohokrát jsem na tyto lidi myslel a vyvstala ve mně odpověď, respektive otázka pro mou duši :-)

A tak mě napadlo se o tyto rozhovory s mojí duší s vámi podělit. Na rovinu se přiznávám, že jsem blbý na češtinu, za což se předem omlouvám a děkuji Googlu či tomu, co mi automaticky podtrhává slova červeně :-)

Již delší dobu mi při paranoidním rozhovoru :-) s duší (ego, rozdvojená osobnost, parazitující duše….) vyvstává otázka: Jak a proč se nám to, co prožíváme děje?

Země je krásné místo, je dokonalá je zde vše, co potřebujeme. A teď začnete polemizovat o tom špatném - ale co války, hladomor a smrt. Je smutné, že vás hned napadne toto a ne - Láska, smích, štěstí… No to je teď jedno. Země je dokonalá díku tomu, že je zde vše, ano i smrt, války a hladomor, ano i nemoci i ty nejhorší. Duše je tu, aby získala zkušenosti a mohla se více rozvíjet. Ano, jsme tu, tedy ne my, ale naše duše je tu na zkušenou. Naše tělo je jako automobil a duše řidič. Než nasedneme do auta musíme získat základní dovednosti řízení. Nebudu se zde rozepisovat, jak jsme se učili chodit, jezdit na tříkolce, kole…. Prostě už máme řidičský průkaz a sedíme v autě, v našem fyzickém těle. Jezdíme nejdříve pomalinku, poznáváme auto, a když už je z nás šikovný řidič, změníme auto, a hele bouračka, auto jde do šrotu či k automechanikovi na opravu. No nic, pořídíme si nové auto. A takto to vidím já s lidskou duší a reinkarnací. Ha, je tu slovo reinkarnace. Nebojte se ho a klidně myslete na nové auto :-), teď jsem vám malinko odpověděl, jak je to vlastně s tou duší. Pokud to budu malinko více rozebírat, rád bych se vrátil ke zkušenostem a jejich získávání. Vzpomínáte na dětství, kdy vám rodiče říkávali "nesahej do té zásuvky, je tam elektřina a může tě to zabít!" Co je vlastně elektřina, která nás může zabít? Ano, věříme rodičům, mají pravdu, je tam něco, co je nebezpečné, ale ALE ALE ALE. Ale nám říká, VYZKOUŠEJ TO!, přesvědč se, zda mají rodiče pravdu či ne. Jak rodiče zjistili, že v zásuvce je nějaký proud, který ti může ublížit? Jak se tam vlastně dostal a jak v těch drátech vlastně žije? V mládí je každé tělo nesmrtelné, nebojíme se a riskujeme, a proto je naše zvědavost větší než strach. A máme tu hřebík a zásuvku. Já tu elektriku tím hřebíkem vyšťourám, aby se mi ukázala. A již máme první zkušenost. Není to krásné, že na vlastí tělo víme, co je elektřina? :-) Kdybychom celý život jedli jenom med a okolí nám říkalo, že med je sladký, nevěděli bychom, co je sladké,  ale máme zde citrón, který nám hned po zakousnutí řekne, co je sladké a co ne. A takto bych mohl pokračovat.

Celý(é) život(y) se učíme a získáváme zkušenosti. A co bude dál, až budeme vše vědět? No to sám nevím, ale domnívám se, že budeme pomáhat druhým. Možná z našich duší budou andělé, strážní andělé, kteří nám včas přijdou na pomoc anebo pomohou při rozhodování. Ano, andělé jsou. Já je nevidím, neslyším, necítím, ale věřím, že zde jsou. S nadsázkou a s humorem říkávám, že můj anděl/andělé strážní jsou trpěliví a skvělí. :-)

Jak to začalo

Někdy kolem puberty jsem si začal uvědomovat, že se mi dějí věci, které už nejsou náhoda, ale dalo by se říci, že v tom už je nějaká logika a spojitost.

Jednou když jsem stopoval auta, po cestě domů z internátu, jsem si řekl, že třetí auto mi zastaví a stalo se. Nebo jsem věděl, že se něco brzy stane. S nikým jsem se o tom nebavil, myslel jsem si, že je to normální. Nijak jsem to neřešil a bral to jako samozřejmé. V té době jsem nebyl moc "bystrý" žák a tak hlava myslela také na jiné věci.

Po škole a několika letech práce jsem se dostal do styku s paní, která používala kyvadlo a viděla či cítila duše. Jak ty dobré, tak i ty druhé. Paní jsem zkontaktoval a při rozhovoru s ní vyplynulo, že bych spíše měl na to, co vím zapomenout a "nešťourat" do toho.

Opět uplynulo mnoho let a já se seznámil s mojí manželkou. Její kamarádka měla všude známé a zajímala se také o "jiné" věci jako já. Dala nám kontakt na paní v Plzni, která je "vědma", prožila klinickou smrt a ví, co bylo a co bude. Paní nám prý odpoví na naše otázky, které si máme připravit. A dále dodala, že poznámky ani nemusíme vytahovat, že nám na ně odpoví během rozhovoru. Ano, a byla to pravda. Paní nám řekla vše, co jsme chtěli vědět, aniž bychom vyndali poznámky s otázkami :-) Na konci rozhovoru nám poradila, abychom jeden druhému a komukoliv dalšímu posílali energetické koule. A zde bych asi "datoval" můj začátek s energií.

Při příjezdu domů jsem začal posílat mé nynější manželce koule. To se prostě "uplácá" - vizuálně si představíte energii, tu jako sníh uplácáte do koule a hodíte na danou osobu. Přítelkyně byla ve vedlejším městě, ale i tak jsem po několika málo dnech začal cítit, že energie k ní letí. Házel jsem večer co večer koule s energií a tu náhle mi přišla myšlenka, že mohu uplácat větší kouli. A tak jsem udělal míč. Při "plácání" energie, jsem začínal cítit v dlaních odpor, jako by tam doopravdy něco bylo a to mi nepatrně kladlo odpor. Najednou jsem cítil energii a z míče byl velký balon a z něho veliká 3 metrová bublina. Teď už stačilo hodit jednu bublinu místo desítek malých koulí a míčů.

Jednou takhle před desátou večer házím energetickou "bublinu" přítelkyni (nynější manželka) a najednou cítím, že není v posteli. Vždy, když jsem jí kolem desáté večer házel bublinu, cítil jsem, že už leží v posteli a bublina jí obklopuje jako kokon a chrání ji během spánku. A v tom se to stalo. Já najednou viděl, ano viděl, respektive jsem mohl vidět její pokoj. V pokoji nebyla a tak navštívím koupelnu, kde též nebyla, ani v kuchyni či v obývacím pokoji. A najednou jsem měl záblesky a viděl jsem jejíma očima. Viděl jsem, jak venčí psa, kudy jde a co vidí. Volám ji telefonem, ten nebrala a teprve po cca půl hodině zavolala zpět. Ptám se jí, kde byla a  říkám jí, co jsem viděl. Potvrdila, že byla venku se psem a kudy šla. To bylo mé první "vidění". Od té doby nastal velký skok v práci s energií.

Už jsem se zdokonalil v posílání energie. Místo míčů a balónů jsem začal přes dlaně posílat, kam jsem chtěl. Jak ve směru, tak i v čase. Ano, energii jsem mohl poslat i v čase, třeba - zítra bude mít přítelkyně na vysoké zkoušky a tak ji pošlu pozitivní energii anebo jsem se takhle "omluvil" za to, co jsem "provedl" jako mladý kluk. Energii jsem začal vidět. Bylo to jako matné svítící, ale neoslňující světlo. Šlo mi z dlaní a asi metr přede mnou se spojilo, ze dvou "proudů" se stal jeden, který pak mířil tam, kam jsem chtěl. Už v začátcích jsem věděl, že "nesmím" brát energii od sebe a tak jsem vždy požádal Boha o pomoc. A ten mi vždy odpověděl, že si ji mohu kdykoliv vzít. Děkuji Ti za to, pane Bože. To bylo období, kdy jsem posílal a vnímal energii ve velkém.

Najednou jsem si uvědomil, že to je energie od Boha a chtěl jsem být k Bohu blíže. A tak mě napadla církev. S církví jsem do té doby  neměl žádné zkušenosti. Rodiče byli ateisti a nikdo u nás ani v okolí nebyl věřící. A tak jsem si přál poznat církev, která v mých očích měla k Bohu nejblíže. Mé přání bylo vyslyšeno. Díky mé profesi jsem byl pracovně na faře, kde jsem se seznámil s kostelníkem. Za práci jsem chtěl Bibli a on se divil. Během chvilky jsme se spřátelili a tak jsem začal poznávat faráře a církev. Chtěl jsem se nechat pokřtít a tak jsem začal chodit na náboženství. Jednou, když jsem kolegu odvezl domů a jel od něho, při rozmluvě s Bohem (možná to bylo Ego?) mi Bůh na mou otázku víry řekl něco, co jsem pochopil až za mnoho let: "Věř, v co chceš, ale hlavně věř". Asi po dvou letech přípravy jsem byl s kolegou pokřtěn a tak jsem se stal Křesťanem. Pravidelně jsme chodili v neděli do kostela, ale vždy to byl Míra, kdo mi zavolal, a společně jsme šli na mši. Po krátké době jsem si uvědomil, že k víře nepotřebuji kostel, mši, Bibli, společenství, Ježíše…. Uvědomil jsem si, že Boha mám v srdci, a že když se chci bavit s Bohem, nemusím to předkládat Ježíšovi, ale rovnou to mohu "probrat" s Bohem. Ježíše jsem bral jako historickou postavu, která vykonala těžký úkol. Ježíš byl pro mě něco jako diplomat Boha tady na Zemi. Prostě bych řekl něco Ježíšovi a on by to pak řekl Bohu. Proč bych se měl bavit s Ježíšem, když se mohu bavit s Bohem "na přímo"? A tak má víra skrze církev skončila. Církev samozřejmě uznávám a respektuji, ale už ji "nepotřebuji".

S energií jsem začal více pracovat, dokonce jsem asi dvakrát viděl duše, aspoň tedy myslím, že to byly duše. Bylo to při posílání energie jedné mé známé. Jednou takhle večer stojím v pokoji, posílám jí energii a v tom vidím čtyři bílé postavy. Uvědomil jsem si, že jsem to já, naproti mě známá a po stranách stojí má přítelkyně a přítel známé. Energie od Boha šla uprostřed jako velký sloup a na konci se rozčtvrtila a každý z nás se napojil na jeden díl. Pak ještě jednou, ale na to si moc nepamatuji. Duše jsem měl možnost vidět i později, o tom vám ještě napíšu. Jednou takhle posílám energii ženě, která měla gynekologické problémy a měla jít na operaci. Po "zaslání" energie přestala být unavená a mít bolesti. Druhý den šla do práce, kde se divili, co tam dělá.

Ale stále jsem uměl jenom posílat energii a neuměl léčit. Jedna věc je poslat energii a "nabít" baterie a druhá věc je odstranit problém. To je jako když si na ekzém naplácáte make-up. Problém není vidět, ale stále tam je. Chtěl jsem se zdokonalit, abych mohl pokračovat. Jednou se ke mně dostala informace o Reiki, tak jsme se já a má žena nechali zasvětit do Reiki. Když skončilo zasvěcení, povídá učitel, že bychom si mohli udělat dvojku, že budeme moci posílat energii na dálku. A já mu tehdy odpověděl, že žádnou dvojku nepotřebuji, že energii posílám na dálku již dlouho. Po čase jsem zjistil, že Reiki je pouze komerční záležitost a nepraktikoval ji. Nedávno jsem dokonce měl možnost bavit se s Pendrakem   https://youtu.be/rhp07vz0evo, který vysvětluje Reiki s pohledu "čističe".

Narodil se nám první syn a já pomalinku přestával využívat dar, který jsem dostal. Po mnoha letech se mi po telefonu ozval kostelník, že má kamarádku, která je nemocná a lékaři neví, co jí je a jestli bych jí neposlal energii. Povídám, že už to nedělám, ale že to zkusím. Večer jsem se osamocený postavil doprostřed místnosti, požádal Boha o energii a zavzpomínal, jak jsem to dříve dělal. Z dlaní mi začala proudit energie a metr přede mnou se spojila v jeden proud. No jo, ale já nevím, kde bydlí a kdo je zač, ta jeho kamarádka. Napadlo mě, že bych mohl energii poslat na kostelníka a od něho na jeho kamarádku. A tak se stalo, že energie byla okamžitě u jeho kamarádky. Začal jsem cítit, jak energie naráží na kamarádku a nechce dovnitř. Povídám, že to je energie od Boha, že jde skrze mě a zda bude chtít, že energii můžu poslat přímo od Boha k ní. A v tom se mi otevřela a já byl vcucnut k ní do pokoje. Najednou jsem byl u ní a viděl vše, co v pokoji je. Viděl jsem, jak leží čelem ke zdi na levém boku, kolena pokrčena. Mohl jsem jí dokonce nahlédnout pod peřinu a noční košilku, ale nechtěl jsem, respektuji totiž soukromí. Také jsem viděl, že má v břiše něco tmavého. Když to celé skončilo, hned jsem vše popsal přes ICQ kostelníkovi. On to druhý den přeposlal kamarádce a nechápali, jak jsem dokázal přesně popsat, co jsem viděl - plakáty na stěně, stůl, skříň, dveře. Jediné, co jsem nevěděl, co je, byla tráva na zemi. Byl to takový ten hodně chlupatý koberec - předložka a na ní ležel pes, ale toho jsem neviděl. Toto byl můj druhý zážitek, kdy jsem měl možnost vidět věci, aniž bych tam fyzicky byl. Mohl bych to praktikovat častěji, ale nechtěl jsem. Respektuji totiž soukromí a toto bylo něco jako "Velký Bratr" z Orwellova románu "1984".

Po poslání energie kamarádce kostelníka jsem stále čím dál méně, spíš vůbec, využíval dar, který jsem měl. Až jednou když jsem se jako lektor vracel večer ze školy domů autem, jsem vedle sebe za jízdy ucítil a viděl sedět něco. Z ventilátoru zafoukal chladný vzduch a já myslel, že je to smrtka a jde si pro mě. Vůbec jsem neměl strach a nebál se smrti a ani samotná smrtka vedle mě mi nenaháněla strach. Prostě jsem to bral tak, že to má být. Po necelém kilometru se cesta stáčí doprava a stoupá mírně nahoru. V zatáčce byla trochu mlha a já najednou viděl v protisměru růžový tank. Věděl jsem, že tam fyzicky není, že je to pouze výtvor mé fantazie, ale i tak jsem zpomalil a v tom jsem srazil malé zvíře - zajíce či lišku. Smrtka najednou zmizela a já si pomyslel, že chtěla jenom svézt ke zvířeti. Od té doby jsem pravidelně při večerní cestě kolem daného místa začal vozit duše. Ano duše, možná že ta smrtka nebyla smrtka, ale duše. S dušemi jsem se bavil a měl je velice rád. Byli upřímné a na nic si nehráli. Pár mi jich zůstalo v paměti, nejvíce paní ve žlutých šatech s poraněnýma očima. Chtěla se pomstít tomu, co jí to udělal, podle šatů byla někdy ze třicátých či čtyřicátých let a tak jsem jí řekl, že ten, co jí to udělal je již mrtvý. To nevadí, odpověděla, tak se pomstím jeho dětem. Já na to, že by to asi nebylo dobré, že je lepší odpustit, protože děti by nevěděli, proč jim to udělala. Nechtěla odpustit, ale během našeho rozhovoru, ze kterého jsem se i já hodně ponaučil, o tom začala přemýšlet. Já jsem jí odpustil a ona odpustila tomu, co jí to udělal. A v tom jsem najednou viděl, jak se její duše zvedá a pomalinku "rozpouští" a směřuje k Bohu. Byl to velice krásný pocit. Další duše byla přejeta voly taženým povozem. Nebo za jízdy ke mně přistoupila duše a ptala se mě, zda ji svezu a já na to, že ano. Také řekla, že je vrah a já na to, že když mi nic neudělá, že ji svezu. Během rozhovoru se mi přiznala, že byla německý voják, který za války střílel a zabil mnoho protivníků. Odpověděl jsem, že není vrah, že pouze plnil rozkazy, které dostal od svého velitele a navíc věřil svému vůdci. Také jsem mu řekl, že na druhé straně byli ti samí vojáci jako on a dělali to samé. Pochopil to a já mu odpustil. Duše byla šťastná a zmizela.

Po čase, jak rychle to přišlo, tak to i náhle skončilo. A navíc jsem přišel o energii a pocity s ní spojené. To mě velice mrzelo a byl jsem z toho smutný. Jednou jsem dostal při rozhovoru kontakt na paní, se kterou bych si o tom mohl popovídat. Po krátké době jsme se sešli a ona mi mimo jiné řekla, že se nemiluji. Ale já se přece miluji, ale ona mi vysvětlila, že ne a já si to uvědomil. Chtěla, abych říkal nahlas "miluji tě", ne jí, ale sobě. Bylo to divné, ale po čase jsem si na to zvykl. V té době jsem jezdil na kole a při jedné z projížděk  jsem si vzpomněl na kamarádku (Petru), která je nemocná. Nebylo to nic smrtelného, ale i tak jsem začal prosit Boha o pomoc, přizval jsem Ježíše a Marii. V té chvíli jsem cítil krásný pocit. Během následujících dní se to stalo. Ani nevím, jaký už byl průběh nemoci kamarádky, ale u mě v životě se stala velká změna. Z ničeho nic jsem ucítil příval Lásky. Už dříve jsem dělil lásku na tu s malým a velkým "L". S malým je láska k něčemu či někomu a ta s velkým je Láska od a k Bohu. A já začal cítit velký příval Lásky a poprvé poznal, co je to bezpodmínečná Láska. Láska bez podmínek. Musel jsem odejít z města, sedl jsem do auta a projížděl se krajinou. Viděl jsem dravce, jak letí nad lesem a najednou jsem viděl sebe očima dravce, jak sedím v autě jedu po silnici. Ten pocit se nedá popsat, byl nádherný a v životě jsem nic krásnějšího nezažil. Možná to bylo osvícení, já nevím, s nadsázkou a humorem říkávám, že mě osvícení jenom lízlo. Dříve jsem četl o osvícení a chtěl být osvícený, ale když jsem to zažil, najednou se mi všechny hodnoty v životě změnili. Bylo mi jedno, že jsem osvícený, nemyslím jedno, jako že by mi na tom nezáleželo, ale najednou zmizelo Ego a já to vše přijal. Po čase jsem si uvědomil, že osvícení je asi špatný překlad, spíš by to mělo být, že se ti rozsvítí v hlavě :-) Začal jsem se milovat a milovat i druhé. Od té chvíle miluji každého, s kým jsem ve styku. Cítím k němu Lásku a také ji vnímám. Od té doby se mi začalo dařit a já přestal mít starosti, co bude. Prostě jsem začal žít. Je to velice krásný pocit, který bych přál každému, ale uvědomil jsem si, že se o to nemohu podělit, že to musí každý prožít sám, aby si to uvědomil i on.

Od té doby jsem stále šťastný, dokonce se mi plní má přání. Je humorné, jak se plní a jak se naplní či jak k přání přijdu. Uvědomuji si, že člověk, když si přeje přání, musí umět si přát a být si vědom následků přání. Přání se mi plní "zdarma" bez podmínky. Doporučuji, když si člověk něco přeje, aby si přál přesně a do nejmenší představy vše promyslel. Všeobecné přání se splní, ale pak nastanou někdy i "komplikace", které jsme nedomysleli.

Rád bych zde pozdravil přítelkyni Petru, se kterou jedinou jsem mohl své osvícení prožít. Chtěl jsem se o své pocity podělit s manželkou, ale nevyslyšela mě a to mě velice bolelo. Petra byla jediná, které o všem věděla. Navíc i ona začala prožívat to, co já. Během následujícího roku a půl jsme se navzájem doplňovali a jednou jsem byl já "učitel" a ona žák a příště to bylo naopak. Děkuji Ti za to Petruško :-)

Dnes žiji s Láskou v srdci.

A to je asi všechno z mého života.